Omlouvám se tato kapitolka je krátká…ale není čas… Příští týden bude pokračko …už se na tom pracuje…takže přeju hezké počteníčko…J

Kapitola čtrnáctá

Když vešla do svého pokoje, dala si dlouhou sprchu, při které vzpomínala na muže, který byl jejím prvním. Na tuhle noc nikdy nezapomene. Lehla si do postele a usnula. Po několika hodinách jí zbudil nějaký hluk.

Zvedla hlavu a ruku nenápadně vsunula pod polštář, kde schovávala kunai. Rychle vstala a už držela někoho pod krkem.

„Sayu, neblbni. To jsem já.“ řekl Kabuto.

„Ježíš, Kabuto, vyděsil jsi mě.“

„Nemáš čisté svědomí, co jsi provedla?“ Hluboce polkla. „Kde jsi mimochodem byla celou noc? Hledal jsem tě tu už dřív, ale nemohl jsem tě najít.“

„Trénovala jsem.“ řekla, přitom se začervenala a otočila svou tvář na jinou stranu. „A co tady děláš ty?“

„No, víš. Bál jsem se o tebe a bylo mi smutno, tak jsem tě přišel zkontrolovat. Jak pokračuje mise?“ zamlžil a sklopil zrak, aby v jeho očích nezahlédla jeho lásku, kterou k ní cítil už nějakou dobu. Bohužel nikdy nenašel odvahu jí své city říct.

„No, stačí ještě pár dní a budu hotová, Kabutíku.“ řekla a s úsměvem si šla lehnout zpět do postele.

„Dobře, Sayu, vypadá to, že jsi opravdu unavená. Tak já už půjdu a nech si zdát hezké sny.“ o mě pomyslel si.

„Tak jo, pozdravuj šéfika.“ řekla ironicky Sakura a pomalu upadala do říše snů. Kabuto se ještě nějakou chvíli koukal na její nádhernou tvář, pak si povzdychl a zvedl se a zmizel.