Ledový měsíc

(Sasusaku)

Napsáno na motivy povídky, kterou jsem si přečetla a zaujala mě. Takže se omlouvám autorovi, že jsem si vypůjčila jeho námět. J…jinak přeju hezké počteníčko…:-D

Kapitola první

Rozum je sice lékař lásky, ale za rádce ho láska neuznává.
Už s chmurným mírem vchází chmurný den a samo slunce těžkou hlavu skrývá. Jen zprostit toho, kdo je nevinen a trestat provinilé ještě zbývá. Však věčně bude srdce jímat znova žal Juliin a bolest Romeova.

Zaklapla jsem opět svou oblíbenou knihu, abych mohla ještě chvíli trénovat na cvičišti. Teď je to Romeo a Julie. Poslední dobou čtu takové smutné příběhy často, vyjadřuje, tak jak se cítím. Úplně mi to připomnělo mě, ale Romeo aspoň Julii miloval, ale mě Sasuke nemiluje. Taky jsem chtěla spáchat sebevraždu. Celkem jim to závidím. Poslední dobou na to myslím dost často, ale vždy je lepší možnost nebo, ne?

Už je to 2 roky, co Sasuke odešel, ale už je to 2 měsíce, co se vrátil. Vrátil se a všichni mu odpustili, až na mě.

Flashback

„Sakuro, Sakuro,“ řekl vesele Naruto. „Mám pro tebe 2 zprávy, jednu dobrou a tu druhou ještě lepší,“ zakřičel mi do ucha šťastně. „Tak mě nenapínej!“ řekla jsem, pozorujíc jeho radost. „Sasuke, Sasuke se vrátil. Byl u Tsunade a přesvědčil ji, že tady chce zůstat a ona mu, protože jsem jí slíbil hory doly, odpustila.“ „To byla spíš špatná zpráva, co je ta další?“ řekla jsem chladně. Naruto se na mě nevěřícně podíval a pak pokračoval, „A Tsunade svolila, že se může vrátit do našeho týmu. Jsem tak rád, že se vrátil. Jo a mimochodem máme jít za Tsunade, nejlépe hned.“

Hned, jak to dořekl, mě chytil za ruku a doslova odtáhl k Tsunade. Mě se totiž vůbec za ní nechtělo. „No tak Saky, vím, že budeš ráda.“ řekl a usmál se. Když jsme došli ke kanceláři, zaklepali jsme a na vyzvání jsme vstoupili. Jakmile jsem uviděla Sasukeho nahrnuli se mi slzy do očí. Otočila jsem se, vytrhla se Narutovi a vyběhla z kanceláře. A nezapomněla jsem pořádně třísknout dveřmi. Rozběhla jsem se na svoje oblíbené místo, abych své zklamání skryla před světem. Za nedlouho ke mně přišel Kakashi.

„Sakuro, Tsunade tě volá, abys k ní dorazila, co nejdříve. Prý, že nemusíš mít obavu, že tam ani Naruto ani Sasuke nebude.“ Jen jsem kývla na souhlas, že jsem rozuměla a Kakashi zmizel tak rychle, jak se objevil.

O hodinu jsem znovu vkročila do kanceláře a podívala jsem se se smutnou tváří Tsunade do očí. Ihned pochopila, proč jsem utekla. „Sakuro, tohle nesmíš dělat. Já myslela, že budeš mít radost, že se Uchiha vrátil. Místo toho jsi utekla.“

„Vy to nechápete Tsunade, já mu neodpustím, to co udělal. Jestli vy ano, sensei, tak vám říkám, že toho budete litovat, i když ne teď hned ale možná později ano. Teď jestli dovolíte, bych ráda odešla.“

End Flashback