Pátá kapitolka, omlouvám se, že jsou ty kapitoly tak krátký, ale o to napínavější ten příběh je…takže se nechce překvapit…Co se stane Sakuře?...bude v další kapitolce…ale ta bude až ve čtvrtek…:-P J
„Ne!!“ zakřičeli do prázdna. Od nich jsem to teda fakt, nečekala. Přece jsem pro ně byla jen zbytečná zátěž. Už tolikrát mi to dali najevo.
Kapitola pátá
„Je to její přání, tak proč bych jí to nemohl vyplnit.“ vysmál se jim Kabuto.
„Jenže já nechci, aby Saky zemřela, je to moje kamarádka!!!“ křičel na něj Naruto a chystal se zaútočit. „Ani se nehni nebo zemře. A navíc ona říkala, že nikoho nemá. Myslím, že jí od té bolesti pomůžu.“ Kabuto mě chytil okolo pasu, což jsem ani při nejmenším nečekala. „Vím, ale nechápu, co se jí stalo. Nikdy jsem ji takovou nezažil. Nikdy taková nebyla.“ zašeptal Naruto, ale potom, co se podíval do mých prázdných očí, se polekal. Neviděl totiž nic.
„Saky…“ zašeptal. „No tak nenechejte se vybízet, dejte mi ten svitek a bude volná.“
„Dobře,“ odpověděl mu tiše Sasuke a vytáhl z batohu svitek a pak ho hodil vzduchem. Nemohla jsem dopustit, aby zklamali na misi. Napřáhla jsem ruku a svitek jsem jim odhodila zpět. Kabuto se naštval a přitlačil na katanu a přitom ruku, kterou měl u mého pasu, povolil. „Kočička zlobí,“ odmlčel se a pak pokračoval. „…když nebudu mít svitek, dostanu aspoň nejnadanější krásku z Listové vesnice. Budeš jen moje, zbavím tě toho utrpení.“
„Uchiho, Uzumaki, víte, co, změnil jsem názor. Svitek si nechte, já si vezmu sebou tuhle křepeličku. Sice mě Orochimaru-sensei nepochválí, ale i tak to risknu. Prvně si s ní pohraju a pak se jí zbavím, takže čekejte malý dáreček. Budu vám jí posílat po kouskách.“ Když to říkal, tak za svými zády vyťukával pečetě jednou rukou. A pak tma…
Mezitím u Sasukeho a Naruta
„Sasuke, musíme najít hned Sakuru. Nenechám jí, aby jí ten slizák ublížil.“ při posledních slovech mu klouzaly slzy po tvářích. „Sasuke, co se stalo? Proč říkala tak hnusné slova?“ šeptal Naru.
„Já nevím. Myslel jsem si, že je neschopná a dělá nám to naschvál. Mýlil jsem se, ona se snažila jenom se zabít. Je ubohá.“
„Jak to jen můžeš říct. To ona mě vždycky držela nad vodou a já jsem jí pomohl, když byli její rodiče zavražděni na misi. Ty jsi tady nebyl, na tebe se totiž upnula, protože tě milovala, ale opustil jsi jí. Trénovala jednou tolik, aby tě dovedla zpět, ale nedařilo se jí to. Sice se nevzdávala, ale pomalu ztrácela naději, že to někdy dokáže. A když jsi přišel zpátky, plakala a hodně. Snažil jsem se jí tenkrát utěšit, ale nedařilo se mi to. Tak jsem jí nechal samotnou a od té doby se mnou nepromluvila.“ Sasuke zavřel oči a promluvil: „Musíme si pospíšit a najít ji, než ji něco Kabuto udělá.“ Sbalili se a rozeběhli se za Kabutem.
