Takže to je prozatím všechno…víc se sem pokusím dodat ve čtvrtek a nebo až v neděli…J…přeju pěkné počteníčko….

Kapitola osmá

Před pár dny na misi

Sasukeho mysl

Právě jsme vyrazili na misi a Sakura se chová divně poslední dobou. Nevím, co se s ní děje. Neviděl jsem jí se zasmát snad od té doby, co jsem se vrátil. Jak se mi stýská po jejím úsměvu. Chová se tak odtažitě. Určitě mě nenávidí. Z přemýšlení mě vytrhl nějaký zvuk.

 „Kde zase ti dva jsou?“ stěžoval jsem si. Když však uviděl mého nejlepšího přítele, dobrá nálada se mi hned vrátila. Běžel rychle, málem sebou seknul kousek od brány. Zase určitě spal u Hinaty. No jo, chodí spolu už 2 týdny, tak teď mu závidím.

Byl jsem tak naštvanej, že jsem řekl: „No už bylo načase, už jenom aby laskavě a konečně došla Sakura Haruno. Husa, neumí chodit nikdy v čas.“ Najednou jsem se lekl, někdo byl na stromě a já si ho ani nevšiml. Seskočila kousek před Naruta a zvedla svůj pohled na mě, ale hned uhnula. Podívala se raději na ranní slunce. Vypadala opravdu nádherně. Chtěl jsem ji hodně obejmout a chránit jí před celým světem. Takové pocity jsem měl už hodně dlouho. Svěřil jsem se Narutovi a ten mi šáhl na čelo a řekl mi „Diagnóza je jasná…tady se nám někdo zamiloval.“

Hodně jsem nad tím uvažoval, myslím, že tentokrát měl pravdu. Jenže na něco takového jsem nebyl připravený a moje tělo dělalo úplně něco jiného, než chtělo moje srdce.

 „Už jsem myslel, že pro tebe budeme muset jít, že vůbec nedojdeš.“

„Raději bych nepřišla,“ zašeptala a já jsem se pomyslel, že asi vstala zase levou nohou. Moc jsem to neřešil.

„Zase zbytečně zdržuješ, mohli jsme být už dávno na cestě.“ Stěžoval si zbytečně Naruto. Tohle bylo celkem od něj hnusný, ale on nesnášel, když musel odcházet od Hinaty a nechat jí tady samotnou. Taky jsem mu to chtěl vytmavit, že se kvůli tomu, že jde na misi, nemusí k Saky chovat tak hnusně.

„Byla jsem tady dřív…“ zase šeptala. Můj rozum mě zase předběhl a já konal dřív, než domluvila.

„No, tak jdeme.“  Rozběhli jsme se do lesa a Sakura nám byla těsně v patách, ale víc jak na pár metrů se nepřiblížila. Měl jsem o ní strach. Už to jsou 2 měsíce a ona na mě ani jednou nepromluvila, aniž by nemusela. Dneska vypadala ještě hůř než obvykle. Její kruhy pod očima byli ještě větší než obvykle. Určitě znovu ponocovala. Vím to, protože za ní chodím skoro každou noc a dívám se, jak z okna hledí do neznáma a přitom jí slzy tečou po tváři. Dnes jsem nebyl, potřeboval jsem se vyspat. Bolelo mě to, ale nikdy jsem neměl dost odvahy jí o tom říct.

„Tak už na ní nekoukej a konečně jí to řekni,“ nabádal mě znovu, jako každý den Naru.

„To nejde,“ ztichl jsem, „ona mě nenávidí.“

„Možná tě nenávidí, ale taky tě miluje.“ řekl svérázně Naruto a já se musel zasmát. On si někdy tak věří.

Podíval jsem se na ní a znovu jsem posmutněl. „Něco se s ní děje. Nelíbí se mi to. Včera, když jsme byli u Hokage, tak byla úplně mimo. A zmizela strašně rychle. Ona mi nikdy neodpustí.“

„Nezmatkuj Sasuke, hned po misi si s ní promluvím a zjistím, co se děje.“ řekl Naruto.

„Naruto,“ řekl jsem a ukázal jsem mu, že nás někdo sleduje.