Kapitola čtrnáctá
„Ahoj marode,“ ozvalo se z předsíně. Karmen, moc jsem si jí oblíbila. „Donesla jsem ti večeři, sice se to nesmí, ale nechci, abys večeřela tak pozdě.“ „Děkuju, děkuju za všechno.“ řekla jsem ji a objala. Nečekala to. Prvně se lekla, ale pak odložila tác s jídlem a taky mě objala. „Pojď se najíst.“ Po jídle mi zkontrolovala teplotu a řekla: „Horečka už je celkem v pořádku, myslím, že zítra můžeš se jít aspoň mrknout na trénink.“ Sklopila jsem hlavu a zesmutněla. Musela jsem jí to říct. „Děje se něco? Někdo ti něco provedl?“ „Ne-e, ale já jsem něco udělala. A bojím se, že když řeknu pravdu, tak mě už nikdo nebude mít rád a nebude se se mnou nikdo bavit. Prostě mě odsoudí.“
„A když slíbím, že tvoje tajemství si nechám pro sebe, povíš mi ho?“ „Hm.“ řekla jsem. Ona si ke mně přisedla a poslouchala. Řekla jsem ji skoro celej svůj život. Začala jsem od toho, jak mi umřeli rodiče, jak mě vychovávala madam, jak jsem jim lhala s jménem a neřekla jsem, kdo opravdu jsem. Ale o Romanovi jsem raději pomlčela. Pak už jsem jen čekala na její reakci.
„Teda. To bylo napínavý.“ „Vy se nezlobíte?“ „Ale ano zlobím, ale, ne že jsi lhala, ale že jsi mi to neřekla dřív. Když jsem tě tenkrát poprvé spatřila, viděla jsem v tobě tu pýchu, ale teď mi přijde, že si se změnila a tak ti to odpouštím. Necháme si to tvé jméno pro sebe pod podmínkou, že budeš na konci tancovat na soutěži, kterou pořádáme a ty zatancuješ, jak nejlépe budeš moct, ano?“ „Děkuju, slibuju.“ „A abys nemusel jezdit do studia, tak budeš moct trénovat tady. Dám ti klíče, ale bude to naše tajemství. Damienovi to neříkej, zlobil by se.“
„Můžu mít otázku?“ „Ano, ale jistě.“ „Vy máte Damiana ráda?“ „Ano, mám ho ráda. I já mám své tajemství. Neříkej to nikomu, ale já a Damien spolu chodíme už spoustu let a máme se rádi. Tady na táboře se chováme k sobě přiměřeně, jako bychom byli kolegové, ale hned, jak vkročíme do pokoje, jsou z nás zase milenci.“ Pousmála se. „A příští rok už tady nebudu.“ „Proč? Snad nejste nějak nemocná?“ Slzy se mi nahromadili v očích a já myslela, že se neudržím, ale ona pokračovala. „Ne, neboj. Jenom čekám s Damienem miminko, on to sice ještě neví, ale už jsem to někomu musela říct….“
