Léto v tanečních Kapitola čtvrtá Vzala jsem si své věci a pomalu je odnášela do našeho společného pokoje, když v tom do mě vrazila ta holka a předběhla mě. „Jen, abys věděla. Nejsi moje kamarádka a ani nikdy nebudeš. Pokoj budeme mít sice společný, ale spíš dělej, že mě neznáš. Nesnáším amatéry.“ řekla mi místo přivítání a ještě mi před nosem zavřela dveře. V té chvíli jsem si uvědomila, jaká jsem asi vůči ostatním musela být. Sklopila jsem zrak a hodně se zastyděla. Budu to muset ještě napravit, ale to až později. Léto teprve začíná. Otevřela jsem teda dveře a nakoukla do místnosti, byla parádní. To jsem nečekala. První co jsem spatřila, byla předsíň, když jsem ji přešla a podívala se na jedny ze 4 dveří a všimla jsem si, že na jedné z těch dveří je napsáno moje jméno. Vešla jsem tedy dovnitř. V pokoji byla postel, menší skříň zrcadlo se stolíkem a k němu židle. Žádný luxus, ale útulné to bylo dostatečně. Vybalila jsem si věci na postel a začala je uklízet. Za pár minut jsem byla hotová. Podívala jsem teda z okna a spatřila jsem nádherný výhled na okolní krajinu a …několik kluků, kteří byli na hřišti a kopali si míčem. Jak trapné, přišla jsem k oknu blíž a uviděla, že jsou bez trička, blahem jsem se rozpouštěla, když… „Borci, co?“ řekla dívka, která vešla do pokoje. „Hmm.“ „Promiň, ty jsi tu asi nová. Jsem Lilian Gabriela Denková, ale může mi říkat jen Lil. A ty jsi?“ „Elisa.“ „Nemusíš mít obavy, tady tě nikdo neukousne, teda až na tu čarodějnici odvedle. To je Kris, nezodpovědná, sobecká a arogantní.“ Myslím, že to už jsem někde slyšela. Budu na sobě muset ještě hodně zapracovat, ale to se snad časem poddá. Důležité je, že jsem si uvědomila, že se chovám špatně a to musím změnit. Ale k tělu si rozhodně nikoho podřadného nepustím, na tom si trvám. „Ty asi nebudeš moc mluvná, že? A já myslela, že budu mít tady nějakou kamarádku.“ řekla smutně a mě jí až přišlo líto. „Ale asi si spíš stydlivá.“ dodala v zápětí a já se usmála. „Tak jsem to trefila.“ a usmála se na mě taky. „Kdyby si něco potřebovala, bydlíme s holkama naproti.“ ukázala a v té chvíli vyběhli dvě dívky z toho pokoje. Krátkovlasá hnědovláska a dívka s červenými vlasy. To je teda kombinace. „Ahoj, nováčku.“ řekli obě naráz. „Já jsem Lidie a já jsem Iva. Jsme dvojčata.“ řekli v zápětí a já si říkala, že jsou si nějak moc podobné. „A ty?“ pokračovala. „To je Elisa, je tichá, moc nemluvná, ale milá.“ „Ježiš, Lil, ona má taky pusu, ne?“ řekla Lidie. „Ahoj.“ řekla jsem jim na pozdrav a zase svůj pohled otočila k oknu. „Aáá tady je někdo zamilovanej.“ řekla Iva. „Ne-e, to se vám jen zdá. Jenom, já myslela, že je to taneční tábor.“ řekla jsem. „To sice je, ale kluci potřebují neustálý pohyb. Tak každý den po tréninku si můžou dělat, co chcou. Většinou hrajou volejbal nebo fotbal. Kterej se ti líbí?“ „Mě,“ pípla jsem, „nikdo.“ „Ale nepovídej.“ vyzvídali holky. Odkryla jsem záclonu, abych lépe na něj viděla, když v tom mě uviděl a zamával mi. Můj černovlásek. Můj, co to melu…zamyslela jsem se. „Aáá velká liga. Tak to máš marný. Ještě minulej rok chodil s Kris. Tou mrchou odvedle.“ řekla Lidie. „Ale už spolu nejsou nějakej ten měsíc. To jsi neslyšela, že se s ní rozešel a jak mu to pak dala sežrat. Nepřišla prý ani jako jeho taneční partnerka. Takže, když se to vezme kolem a kolem, tak je volnej.“ řekla Lil. „Děkuju vám holky za všechno,“ řekla jsem, „ale jsem unavená, mohli byste mě prosím nechat.“ vyřkla jsem tu malou prosba. „Jasný, neboj však budem mít dost času si ještě pořááádně pokecat.“ řekla Iva. „Jdeme holky,“ zavelela Lil, tiše zavřeli dveře a nechali mě na pospas tichu. Zamávala jsem Romanovi a on se na mě mile usmál a začal opět hrát s klukama rozehranou hru. |
