Kapitola pátá
Mezitím u kluků
„Hele, Romane, na koho si to mával?“ zeptal se Petr. „Nováček.“ odpověděl. „Kecá, to je nová borka, co jela s náma v kupé.“ řekl Lukáš. „Jasně, takže nová kočka, a jak vypadá?“ „No, má hezký nohy. Vypadaj jako by běhala. Krásné tělo a ty kozy.“ Třísk. „Hovado jedno nadržený se nedokážeš ani ovládat.“ řekl Roman. „Popisuje jí, jako by byla lehká holka.“ ještě podotknul. „Tak když seš tak chytrej, tak mu jí popiš ty, pako.“ „Fajn. Má oříškově tmavé oči. Černé vlasy jako tma, krásný úsměv a nesmělou tvář.“ „Ty ji zase popisuješ, jako by byla bohyně. Já to s váma vzdávám, však ji uvidím na večeři.“ řekl Petr a odběhl zpět do hřiště.
„A mě to spíš připadne, jako by se tady někdo zamiloval.“ řekl Lukáš. „Možná,“ odpověděl Roman a šel směrem k hřišti. „Počkej…“
Zpátky k Elise
Tak dnešní seznamovací den proběhl celkem dobře, teda až na moji namyšlenou spolubydlící. Šla jsem na večeři a přisedla si k holkám, které mi tam už drželi místo. Všichni na mě koukali, jako bych měla na sobě. Přisedla jsem si s tácem jídla a zeptala se: „Jsem něco provedla, že se na mě všichni koukají?“
„Ne, ale moc nováčků tu nemají, takže spíš nezvyk.“ řekla Lil. „Ale vypadá to, že u kluků rozhodně budeš bodovat.“ dodala Lidie. „Já, ale o ně nemám zájem. Jsem tady, abych se naučila něčemu novému.“ odpověděla jsem sebevědomě. „To říká každá, ale my víme, že o jednoho kluka zájem určitě máš.“ řekla Lil. A já mlčela. Měli pravdu, Roman se mi opravdu líbil. Ty jeho oči, ten jeho roztomilý úsměv…ty jeho rty… bože chovám se jak úchyl…nad čím to zase přemýšlím.
„Hej Eliso, ty toho tolik sníš? A to ti z toho nebude špatně?“ křikla na mě Kris. „Promiň, ale já anorektickou dietu nedržím, jako někdo,“ odbyla jsem ji a ona zčervenala zuřivostí. „Eliso, s ní si nic nezačínej. Dokáže ti hodně znepříjemnit život.“ šeptly holky. „Tak to ještě nezažila mě. Ta se má teprve na co těšit.“ Holky se na sebe podívaly a vybuchly smíchy. „Tak tady ještě bude legrace.“
Den jsme ukončili tím, že nám učitelé řekli program na další týden.
Mezitím u kluků
„No, Romane, ta má teda ránu. Prostě borka.“ řekl Petr. „Se s ní určitě nudit nebudeme. A že by byla tichá, to mi nepřipadá. Teď vám ji popíšu já. Tajemná divoška.“ zakončil. „Tak s tou bych si nechal říct, ale do cizího zelí nelezu. Já raději sbalím Lil.“ „Nám je to jasný, už po sobě jedete 2 rok, a ani jeden z vás tomu druhýmu neřekl, že se máte rádi.“ řekl Lukáš. „Jo si myslíš, že je to jednoduchý, tak si to zkus říct Lidii a pak mi můžeš kázat.“
Už se málem začali prát, kdyby je nezastavil Roman. „Nechte toho. Oba. Jdu spát.“ řekl a odcházel.
