 Nevzpomínám si…Kapitola desátá Včera v noci jsem se vrátila do jejich pokoje a zkontrolovala, jak na tom jsou. Narutovi zranění se hojili velmi rychle, ale Sasuke pořád spal a to mě trošičku znepokojovalo. Dlouho jsme se bavili s Hokage o našem společném plánu a rozebírali ho do detailů. Měl už to dávno dobře promyšlené. Věděl, že nastane den, kdy se budu chtít vrátit domů. Sedla jsem si na tu nejnepohodlnější židli a asi jsem usnula… Ráno Slyšela jsem dva hlasy v místnosti. Mluvili tiše, ale i tak mě to vzbudilo. Protřela jsem si rukávem oči a podívala se, kdo jsou ti rušitelé mého spánku. Protáhla jsem si své tělo a zamrmlala něco jako, že tady se už ani nedá spát. Mé oči dopadli na Sasukeho postel a viděli, že se na mě usmívá. Nedalo mi to a úsměv jsem muoplatila. Teď začne má milá a neoblíbená hra… „Dobré ráno ve spolek, jsem ráda, že se váš stav zlepšil.“ promluvila jsem pyšně na svou práci. Oba na mě pohlédli, protože se mi podařilo získat jejich pozornost. „Mé jméno je Harumankai Sakura a jsem vaše ošetřující lékařka. Mým úkolem je vás dát dohromady. Jelikož očividně jsem v lepším stavu, než jsme přepokládali, přijde za vámi Hokage a položí vám několik otázek. Mám vám jen sdělit, že se momentálně nacházíte v Červánkové vesnici.“ Naruto a Sasuke se na ní zvláštně podívali a pak řekl Sasuke: „Sakuro-chan, nedělej, že nás neznáš? Jsi přece z našeho týmu.“ Ona je ale uzemnila. „ Prosím netykejte mi. Omlouvám se, ale museli jste si mě s někým splést, já vás neznám.“ A s těmito slovy se také vytratila z pokoje. A na chodbě potkala Yosshīho. „Děje se něco?“ „Já…já to nedokážu.“ „Neboj se, od toho abych ti pomohl, jsem tu také já. Pojďme, říkali mi, že naši hosté už se probrali.“ As těmito slovy vešli do pokoje s bílými stěnami. „Vítám vás ve vesnici Skryté v červáncích. Mé jméno je Yosshī Surudoiken a jsem Hokage této vesnice. Našli jsme vás nedaleko s vážnými zraněními a dopravili do naší vesnice,kde o vás bylo postaráno pod dohledem naší nejlepší lékařky Harumankai Sakura. Jistě vám sdělila, že jste měli na mále, ale ještě pár dní a můžete odejít. Bylo by však zdvořilé, abyste se nám představili a řekli a co pohledáváte na našem území?“ Slova se ujal Sasuke. „Mé jméno jeUchiha Sasuke a společně s mým přítelem Uzumaki Narutem jsme byli na stopě známé nebezpečné skupiny jménem Akatsuki. Bohužel jsme byli napadeni ze zálohy a použili na nás nějaké divné zbraně.“ „Myslím, že mají na mysli, že je otrávili.“ Promluvila Sakura, která stála vedle Yosshīho. „Pocházíme z vesnice Skryté v listí.“ „Sakura-chan, jsme z toho trochu zmatení,“ promluvil Naruto, „co tady děláš? A proč tvrdíš, že nás neznáš, když jsme byli spolu v týmu?“ Podívala se na ně s údivem v očích. „Možná jsou z tvé minulosti Saky.“řekl Hokage. „Nejsem si jistá, jestli jim můžu věřit. Nevzpomínám si na to, že bych je kdy potkala. Už jsem ti to jednou říkala, Yosshī. Moje minulost je zahalená v mlze.“ „A třeba si teď našla stopu. Co takhle spolu s nimi navštívit Konohu? Stejnak bude potřeba vyslat nějakého zástupce od nás a nabídnout spolupráci.“ Sasuke a Naruto byli velice zmatení.Věděli, že tohle je jejich kamarádky, členka jejich týmu a nevěděli, co se stalo. „Rozhodně to tady neopustím. Nejsem žádný diplomat.“ otočila se a při odchodu třískla dveřmi.
Jak se rozhodne růžovláska...opravdu opustí vesnici nebo zůstane? |
