 Nevzpomínám si…
Tak přichází předposlední dílek příběhu o lásce dvou zamilovaných duší, jejichž cesta se rozdělila a zase dala dohromady. NEchci už vás napínat...takže dám i poslední dílek...hezké počteníčko přeju...Kapitola jedenáctá „Rozhodně to tady neopustím. Nejsem žádný diplomat.“ otočila se a při odchodu třískla dveřmi. Hokage se zasmál. „Omlouvám se zaní, tak temperamentního člověka jsem dlouho nepotkal. Myslím, že spíš své minulosti bojí. Je to už nějaký čas, co jí tu máme.“ „A jak se sem dostala?“ zeptal sevzrušeně Naruto. „Jeden večer jsme našli kousek od vesnice dívku, byla zraněná a mi ji pomohli. Neměla u sebe nic a druhý den byla zmatená a nic si nepamatovala. Tak jsem ji tady nechal. Zjistili jsme, že má nadání pro léčení, tak pracuje v nemocnici.“ „Už je vdaná?“ zeptal se Sasuke smutným hlasem. „Ona?“ zasmál se. „Pokud vím, tak ne. Ah, chápu. Zřejmě se u vás jmenuje jinak. Dali jsme jí jméno Sakura, protože její vlasy mají barvu toho stromu a Harumankai, protože Sakura patří mezi první květy, které vidíme z jara. Nechám vás odpočívat a za pár dní vám ukážeme cestu.“řekl a vydal se na odchod. „Budem si s ní moct ještě promluvit?“ zeptal se Naruto. „Se Sakurou, zajisté, pokud bude chtít.“ Když osaměli, začal rozhovor dvou mladých mužů. „Sasuke, pochopil jsi to? Já teda ne, ale vím, že Sakuru tady nenecháme, i kdybychom ji měli unést.“ „Musím s tebou souhlasit. O tuhle část se postarám sám, ale teď budem raději odpočívat. Musíme dokončit svou misi a donést ten svitek, který mám u sebe zpět do Konohy a přité příležitosti vezmem naši krásku sebou.“ „Souhlasím.“ odpověděl Naruto, zívl a znovu usnul. Mezitím u Sakury „Nemyslím si, že je to dobrý nápad.“ „Sakuro, uklidni se. Vyjde to, musíš si jen věřit a poslouchat mě. Půjdeš s nimi domů, musíš žít svůj osud.“ Zatřásl s jejími rameny. „Mám tě rád a nechci, aby ses trápila. Miluješ toho černovláska a jeho náruč je ti otevřená. Neotáčej se kesvému životu zády.“ „Ale, co když zjistí,že jsem jim lhala?“ „Tak to pochopí. Lidé nejsou dokonalí. Ber to spíš jako milosrdnou lež.“ Políbil ji na čelo a odešel. Byl večer předodchodem. Sasuke a Naruto byli ubytovaní u Sakury doma. Jednak aby byli pod dohledem ninji z vesnice a jednak, že Sakuru znali. Naruto šel na jehooblíbený rámen s Hokage a Sakura se nervózně vrtěla na židli ve své pracovně. Nemohla uvěřit tomu, že jí přemluvili, aby se vrátila do Konohy. Bála se, co s ní udělají. Z přemýšlení jí vytrhlo zaklepání na dveře. „Sakuro?“ zeptal seSasuke tiše. „Co pro vás mohu udělat, pane Uchiho?“ řekla se třesoucím se hlasem. „Musíš mi vykat? Říkejmi Sasuke, známe se přece dlouho.“ „Já si ale nevzpomínám Sasuke!“ zavřela a na jeho jméno přitom kladla velký důraz, možná až příliš velký. „Mám na tebe pár otázek.“ „Tak spusť.“ pobídla hoSakura. Co však nečekala, bylo, že se Sasuke přiblížil k jejímu tělu, otočil jí k sobě, a žádostivě políbil. Nebránila se. Věděla, že lásku si navzájem opětují. Sasukeho to uspokojilo, ale nehodlal jen tak přestat. „Jak se jmenuje tvá rodná vesnice?“ „Nepamatuji si…“Dostala další polibek na ústa. „Kdo byl tvůj sensei při výcviku?“ „Nepamatuji si…“Polibek na tvář. „Jak se jmenuje tvá nejlepší kamarádka?“ „Nepamatuji si…“Polibek na krk. „Jak se jmenuje tvoje životní láska?“ „Ach, Sasuke-kun, prosím nech toho.“ V té chvíli mu došlo a… …A pokračování příště…bohužel poslední dílek. Jak Sasuke přišel na to, že Sakura lže? Odpustí Sakuře a vrátí se společně domů nebo je jejich návrat v nedohlednu? |
