 Nevzpomínám si…Ahoj Moji Milí Čtenáři…tak jsem zase po delší době zpátky, bohužel jsem poslední dobou hodně vytížená, tak jsem nestihla nic dalšího napsat, ale teď to napravím a spolu se mnou přichází nová povídka. Je sice trošku kratší, ale doufejme, že se bude líbit. Máte se naco těšit…Sakura se nám totiž rozhodla, že odejde a nechá za sebou nejen minulost, ale i svoji budoucnost, zajímá Vás, jak se láska dvou lidí zase spojí, nebo to je jen další z nenaplněných snů? Kapitola první Už je to dávno, kdy se to stalo. Málem jsem zapomněla, že jsem byla toho součástí. Zapomněla jsem na své přátele, na svou lásku. Život se mi změnil z minuty na minutu a já se rozhodla to všechno vzdát a odejít. A teď jsem šťastná, i když vzpomínky mi nedají spát. Asise ptáte, co se stalo? A to bude příběh, o který se chci s Vámi podělit. Mé jméno je Haruno Sakura, ale raději mi říkají Saky. Mé růžové vlasy svítí do světa a mé oči, jako zelenkavá tráva nedávají spát mnohým mladíkům. Teď mi je 24 a stala jsem se lékařkou v nemocnici v Červánkové vesnici. Je to jediná vesnice, která mě přijala mezi sebe, bez jediné otázky na můj minulý svět, kam jsem patřila. A zde začíná můj příběh… Právě jsem se vrátila z noční a tak se jen líně posadím do křesla a snažím se, aby mě zase nezastihli chmurné vzpomínky. Je to sice dávno, co jsem opustila Konohu, ale vzpomínky jsou jako svědomí, nestále se připomínají a někdy se z ničeho nic objeví a nenechají mě. Už se to nestává tak často. Pořádně se uvelebím na svém oblíbeném křesílku a mé víčka pomalu klesnou dolů a zpoza mé mysli se začínají opět linout vzpomínky na můj dosavadní život. Flashback Sasuke odešel a proč to udělal? Ta hloupá pomsta. Jenom pomyšlení bolí, žes opustil vše, co kdy mohl mít. Z mých očí opět steče neposedná slza a já ji nechám stéct někam do prázdna. Jsem příliš unavená, než abych dokázala vzdorovat.Tenkrát jsem se ho pokoušela zastavit, ale nepodařilo se mi to… tehdy jsem měla zvláštní pocit, šla jsem se projít do tmou zahalené Konohy a u brány jsem uviděla postavu. Hned mi došlo, o co se pokouší. Chce získat moc, aby mohl pomstít svůj klan a zabít tak svého bratra… můj pokus ho zastavit však selhal. „Neodcházej, zůstaň tady se mnou prosím. Udělám cokoliv, jen nechoď pryč!“ "Si otravná."
"Jestli odejdeš, budu mít sice přátele a rodinu, ale bez tebe to bude, jako kdybych byla sama." Objala jsemho a zašeptala jsem: „Miluju tě.“"Sakura…Arigato…" Udeřil mě do zátylku a bolest se přenesla do snů a já na chladné lavičce se slzami v očích upadla do bezvědomí. A ještě dlouho potom jsem si vyčítala, že jsem byla tak neschopná ho zastavit. End Flashback
Doteď nechápu, o co mu šlo. Mohl býtjeden z nejlepších. Z mých očí se dere další slaná voda, na posledníchvíli se mi jí podaří zatlačit, ale srdce stále bolí. Další vzpomínka, kterámi nedá spát…
|
Pani tahle povidka vypada vazne slibne...Tesim se na dalsi dil :)