O autorovi


Jméno: JjSlunicko
Region: Znojmo
O mně:
Můj profil

Kategorie
Poslední příspěvky
Šablona vytvořena
Free Blogger templates

Sluníčko...

....další pokračování povídek, již brzy ;-)
20.Březen 2013
Nevzpomínám si - kapitola šestá
Nevzpomínám si…

Kapitola šestá

 

Mezitím v Konoze řešili, proč můj byt je prázdný a co se asi muselo stát, že jsem zmizela bez jediného rozloučení. Po několika měsících, co jsem nebyla k nalezení, se dokonce vrátil i Naruto a o dalšího půl roku se objevil také Sasuke. Bylo mu odpuštěno, za to, že zabil Orochimara. Tyto informace jsem dostala od zvědů z této vesnice. 

Bylo to asi rok a půl, co jsem sem přišla a pomáhala jim v nemocnici a oni mi důvěřovali. O mé minulosti nechtěli vědět, protože jsem si získala jejich respekt a dokonce se z některých z nich stali mí dobří přátelé. Stýskalo se mi, hodně se mi stýskalo po domově, po Tsunade, Kakashim, Narutovi a dokonce po tom pitomci Sasukem. S touto myšlenkou jsem usnula…

„Saky, vstávej. Máme problém. Na jedné misi našli naši lidé 2 ninji z Listové a jsou hodně raněni. Musíš jim pomoci. Naši lékaři si s nimi nevědí rady.“

„Hai,“ odpověděla jsem Kushině. Byla to už postarší žena, která se stala jednou z mých přítelkyň, měla tmavě hnědé vlasy a milý usměv s vráskami. Okamžitě jsem vstala z křesla a rozběhla se do nemocnice. Překvapením pro mě bylo, že je oba dali na jeden sál.

„Sakura-sama, jejich stav je vážný. Tělesná teplota je o hondě vyšší než normálně. Ty nejhorší zranění jsme se pokusili dát nějak dohromady.“

„Hned se na to podívám.“

„Jsou na jednom sálu, protože ostatní jsou plné.“

„Dobrá zavolej ještě jednoho dalšího lékaře, ať mi jde okamžitě pomoct, sama to nezvládnu.“

„Hai,“ odvětila moje asistentka a rozeběhla se někam pryč. Hodila jsem na sebe bílý plášť a vyrazila jsem na sál. Rozrazila jsem zády dveře a vkročila dovnitř. Můj největší šok bylo, že na jednom lůžku ležel Sasuke a na druhém Naruto. Oba dva vypadali opravdu strašně. Za život jsem čekala spoustu věcí, ale tohle byla jedna z těch, které bych opravdu nečekala. I přes mé ztuhnutí, jsem musela rychle jednat. Symptomy jasně ukazovali závažnější zranění, než se na první pohled zdálo.

Otrava jedem, byla moje první myšlenka.

„Ohh můj bože.“ zalapala jsem po dechu, ale hned jsem se vzpamatovala. Není čas řešit minulost, leží tu a já jsem jediná, kdo jim může zachránit život. Ještě není pozdě, hned musím ten jejich jed dostat z jejich těla. První musí přijít na řadu Sasuke, on v sobě totiž nemá démona, aby se rychle uzdravil. Za chvíli po mě přišel lékař a za mé asistence mi hodně pomáhal, zatímco já jsem léčila Sasukeho on léčil Naruta. Asi po 12 hodinách naší piplavé práci byl jed pryč a jejich nejvážnější zranění vyčištěny, zašity a ovázány. Ještě mi zbývalo, abych rozdala nějaké úkoly a jsem hotová.

„Kushino, teď je máš na starosti ty. Já mám oficiálně volno, ale pokud by se jejich stav změnil, okamžitě mě zavolej.“ Odešla jsem, protože jsem se bála, že by mohli přijít na to, že jsem tady.

posted by JjSlunicko @ 13:31  
Komentáře (0):
Přidej komentář
« Domů