Kapitola patnáctá
Čas plynul a Sasukeho se Sakurou se jim nepodařilo najít. Mise byla neúspěšná a Naruto byl smutný. Jeho utišovala Hinata, protože mu konečně řekla, co k němu cítí a Naruto jí prozradil, že jí taky má moc rád.
Uplynuly měsíce a Sasuke Sakuru požádal o ruku. A bylo to, celkem překvapení…
Uchiha sídlo bylo blízko Oblačné vesnice, Sakura si našla práci jako lékařka v nemocnici a Sasuke se dal do služeb bezpečnosti. Začali znovu, od nuly. Jeden večer, byli tady spolu už několik měsíců. Stále si měli o čem povídat, nespali spolu. Sasuke chtěl, aby Sakura patřila jen jemu, proto se rozhodl, pro razantní řešení. Nelíbilo se mu totiž, jak po ní pokukují muži z Oblačné vesnice.
A teď chystal večeři, chystal pro ni překvapení. Věděl, že bude unavená z práce, ale i přesto neztrácel naději. I když byla Sakura často hodně unavená, stále měla pro něj milé slovíčko. Nikdy na něj nebyla zlá. Doufal, že bude mít sílu na jeden krásný okamžik.
Když přišla domů, všude byla tma. Polekala se. Vytáhla kunai a mířila prohlédnout dům. Po pár metrech byla první svíčka. „Co se tady děje?“ zašeptala. A hned za ní další a další, lemovaly celou cestu až do jídelny, tam byl nádherně prostřený stůl, okolo něj plno růži a květů sakury. Zasekla se. Teď už vážně ničemu nerozuměla.
„Už jsi doma, zlato? Nečekal jsem tě tak brzy, jsem v kuchyni.“ Schovala jsem kunai a zamířila jsem do kuchyně. Tam bylo normální světlo, šla jsem za ním, pozdravila ho polibkem.
„Co se děje, Sasuke?“ „Nic, lásko, jenom jsem nám dvoum chtěl udělat krásný večer…“ Usmál se na mě, něco určitě plánuje. „Běž si dát zatím koupel, já to tady zatím dodělám.“ „Děkuju,“ zašeptala jsem mu do ouška a políbila jsem ho na něj. Zachvěl se. Věděl, jak budu unavená, když přijdu z práce. Vešla jsem nahoru, koupelna nádherně voněla, po Sasukeho kolínské, když jsem vešla, na něco jsem šlápla. Polekala jsem se a sehnula se pro tu věc. Když jsem však pohlédla do koupelny pozorněji, všimla jsem si okvětních lístků růží a několika zapálených svíček. Pustila jsem si vodu a lehla si do horké vody, zavřela oči a oddávala se relaxaci.
Po několika minutách jsem ucítila něčí ruce na svých ramenou. Byl to Sasuke. Wow, ta masáž mě úplně uvolnila, ale také vzrušila. Že by mu šlo o to? Najednou se zastavil. „Přijď za mnou se najíst, byla jsi tady už hodinu a já se bál, jestli se ti něco nestalo.“ Usmála jsem se a řekla: „Za 5 minut budu dole.“ Odešel a zavřel za sebou dveře. To už jsem tady byla tak dlouho? Zeptala jsem se sama sebe.
Co jsem slíbila, to jsem také splnila. Oblékla jsem si nějaké lepší šaty a sešla dolů po schodech. Čekal na mě v jídelně. Měl na sobě kimono. Přistrčil mi židli a já se posadila. To, co uvařil, chutnalo úžasně. Po jídle přišel ke mně, chytil mě za ruku, klekl si na jedno koleno a udělal to. „Haruno Sakuro, až teprve naše společná láska mi ukázala, co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována…vezmeš si mě?“
Nejprve jsem na něj koukala jako tele na nové vrate, ale pak jsem si všechno ujasnila a odpověděla mu: „Ano, vezmu. Miluju tě Sasuke.“
Je to snad sladký konec? Ještě ne, příště pokračování…J
