Kapitola sedmnáctá
„Chápu to Hokage-sama.“ řekla jsem a uklonila se. Pak mi určila byt. Byl to kousek od Uchiha sídla. Moc se mi to nelíbilo, ale co jiného jsem měla dělat. Vybírat si nemůžu. Usnula jsem poměrně rychle. Bude to těžké, hodně těžké.
Ráno se Sasuke vzbudil ve svém pokoji. Moc si toho ze včerejška nepamatoval. Věděl jen, že se Sakurou pohádal a to je všechno. Hledal jí po sídle, ale po Sakuře ani stopy. Nikde nikdo. Nasnídal se. Vyšel ze sídla a uviděl tu spoušť. Před domem bylo hodně rozbitých stromů. Pak prozkoumal okolí, našel pák kapek krve, hodně zničených věcí. Věděl, že na sobě nemá ani škrábnutí. Musel jsem něco udělat Sakuře. Pomyslel si. Rozběhl se po okolí.
Mezitím Sakura vstala. Bylo jí špatně, ranní nevolnosti jsou součástí těhotenství. Najednou někdo zaklepal na dveře. Sakura vstala a šla otevřít. Byla celá bílá, nebylo jí dobře. Otevřela dveře a spatřila Naruta. Prvně mu chtěla skočit do náručí a přivítat se s ním. Už ho skoro rok neviděla.
„Dobrý den přeju. Já jsem Uzumaki Naruto, který se bude po dobu jednoho měsíce o vás starat. Teda Tsunade říkala, že vás mám hlídat. Jste něco provedla?“
Teda, ten se teda rozjel.
„Promiňte,“ uklonila jsem se. „Jmenuju se Haraki Yuriko. Ne nic jsem neudělala. Jenom pro jistotu mě, abych náhodou nic neudělala.“ řekla jsem a v té samé chvíli jsem omdlela.
Narutova mysl
Sakra, co se to děje. Dneska jsem Tsunade hodně vytočil a za trest musím hlídat nějakou holku, která sem přišla. Přišel jsem k ní představil se a ona se představila mě a najednou mi leží v náručí. Sakra, omdlela. Co mám dělat? Vzal jsem ji na ruce a utíkal jsem za Tsunade do nemocnice. Vtrhl jsem do její ordinace a křičel:
„Tsunade-sama, nevím, co se jí stalo. Najednou prostě odpadla.“
„Naruto, v klidu. Podívám se na ni. Teď vypadni.“ řekla Tsunade. Čekal jsem, než ji vyšetří snad už 2 hodiny a pak vyšla Tsunade i s Yuriko.
„To jste nějak rychle zdravá.“ řekl jsem a dostal jsem hned pohlavek od hokage. „Naruto Uzumaki,“ aááá říká to, jako bych zase něco udělal, „Yuriko není nemocná, jenom se jí udělalo nevolno, protože je v jiném stavu.“
„Tak to nechápu, v jiném stavu a v jakém? To jste mi neřekli.“ řekl jsem naštvaně a pak znovu promluvila chichotající se dívka.
„Čekám miminko, Naruto-kun.“ řekla a já se musel málem posadit. „A kde má otce?“ Na to dívka zesmutněla a podívala se na mě. „Umřel.“ Pak se zase usmála, jakoby smutné myšlenky vyhnala z hlavy.
Odprovodil jsem jí zase domů a přitom jsme si povídali.
