Sluníčko...

Pod rouškou temnoty

Kapitola osmnáctá

Odprovodil jsem jí zase domů a přitom jsme si povídali.

O půl roku později

u Sasukeho

„Ach Sakuro, hledal jsem tě snad všude. Kampak jsi mohla jít?“ řekl jsem si. A pak mě to napadlo. Šla jsi do Konohy. Bude to pro mě nebezpečné, ale kvůli tobě to risknu. Rozeběhl jsem se posledním směrem, kde by mohla být. Trvalo mi to několik hodin a už jsem stál u brány Listové vesnice. Vstoupil jsem do vesnice tajnou cestou. Tam jsem uviděl mého starého přítele, Naruta.

Trénoval s Hinatou a kousek od nich seděla nějaká dívka a měla před sebou velké břicho. Asi je těhotná, ale Sakuru jsem nikde neviděl. Koukala na ně a smála se jim. Zvláštní, připomíná mi to Sakuru.

Najednou proti mně letěl kunai. S klidem jsem ho zachytil. „Někdo je ve křoví, Naruto,“ řekla Hinata. No jasně, jsem úplně zapomněl, má byakugan. (sry nevím, jak se to píše) A hned jsme proti sobě vyrazili. Hinatu jsem vyřadil ze hry. Neublížil jsem ji, jen jsem ji omráčil. Začal jsem bojovat s Narutem a docela jsme se mlátili hodně. Pak nám do toho, ale vlétla ta dívka.

„Dost,“ zakřičela a bouchla do země obrovskou silou a mezi námi dvěma se otevřela velká propast.

Narutova mysl

Hinata mi ukázala, že nás někdo poslouchá. Pak řekla: „Někdo je v křoví, Naruto.“ Nachystal jsem se vyrazit, ale Hinata byla rychlejší než já. Vyběhl jsem hned za ní. Důležité také bylo, abychom ochránili Yuriko. Čekala miminko a teď je ještě zranitelnější, protože každým dnem se malinké může narodit. Hinatku udeřil do zátylku a uvedl jí tak do bezvědomí. Bili jsme se a už jsme toho s tím neznámým měli celkem plné zuby. Když jsme se proti sobě rozbíhali, Yuriko se nám vmísila do cesty. Na poslední chvíli jsme se s neznámým zastavili a ona bouchla pěstí do země a mezi námi byla propast. Šokovala mě, ona přece ninja není. Neumí žádné jutsu, že by nám lhala? Honilo se mi myslí.

Sakuřina mysl

Začala jsme cítit jinou čakru. Vycházela z křoví. Chtěla jsem své přátele varovat, ale nemohla jsem, protože by pak vyvstala spousta otázek. Já, Hinata a Naruto, jsme se stali hodně dobrými přáteli. Byli na mě hodní a dělali pro mě hodně věcí. Hinata je silná o tu jsem se nebála, ale o Naruta jsem měla obavy, protože by mohl vypustit svou lišku a to by bylo zle.

Hinata si všimla cizince a řekla to Narutovi a pustili se s ním do boje. Já jsem se schovala mezi stromy a vyčkávala jsem. Hinatu ten neznámý udeřil a ona spadla na zem a to byl pro Naruta signál pro pořádný boj. Bojovali spolu dlouho a oba byli neúnavní. Pak jsem si všimla znak Uchiha klanu.

Ano, byl to Sasuke, nesmím jim dovolit, aby si ublížili. Rychlejším krokem jsem k nim došla, co mi to jen moje bříško dovolovalo. Shromáždila jsem čakru a bouchla do země. Mezi nimi se objevil kráter, který je oddělil dostatečně daleko od sebe.

Jenže to bylo taky špatné rozhodnutí. Napnula jsem příliš svaly a začali mi stahy. Ouva, bolelo to teda hodně. To mi ten malý dává teda pěkné kapky. Nestačí, že jsem měla trochu rizikové těhotenství a teď toto. Chytla jsem se za břicho a sunula se k zemi. Na poslední chvíli mě chytili něčí paže do náručí.

A neznámému spadla kapuce z tváře a já se podívala do Narutova obličeje. Viděla jsem tam hodně pocitů. Překvapení. Smutek. Radost…

„Konečně jsem tě našel.“ zašeptal mi do ucha.

„S někým jste si mě zřejmě spletl, pane.“ odpověděla jsem.

„Ne, tvou techniku poznám kdekoliv, Sakuro.“ A v té chvíli sebou Naruto trhl. Zřejmě přemýšlel nad jeho slovy.

„Jmenuji s….aaaaaaau…se Yuriko, pane.“ snažila jsem se ještě zachránit situaci.

„Odpusť mi, lásko. Nechtěl jsem, ale ten den jsme ztratili spoustu lidí a můj dobrý přítel byl zavražděn před mýma očima a já s tím nemohl nic dělat. To bylo to nejhorší. Opil jsem se a pak jsem se choval hnusně. Odpusť.“ Zase ty jeho slzy. Nevím, jestli to byly slzy štěstí, anebo předstírané slzy.

„Jsem tak rád, že jsem tě konečně našel.“ Naruto všechno slyšel a přišel k nám. „Naruto, rád tě zase vidím příteli.“ První, co Naruto udělal, byla velká rána, která skončila na Sasukeho tváři a pak ho objal. Tak to jsem nečekala.

„Ty baka, víš, jak dlouho jsme tě hledali. Ani nevíš, že ti byla zrada odpuštěna za pomoc Listové vesnici. Jenom mi prosím prozraď, co jsi udělal se Sakurou?“

„Nic jsem s ní neudělal.“ odpověděl a přitom mě nepustil z náruče. „Tohle je Sakura,“ řekl a pokynul na mě.

„Ne, to není, to je Yuriko. Určitě sis ji s někým splet.“

„Nespletl, až bude Sakura v pořádku, dokážu ti to. Mimochodem Saky, proč jsi mi neřekla, že jsi …“ a pak mu to zřejmě došlo. „Já hlupák. Ten večer, ta večeře. Chtěla jsi mi to říct, že ano?!?“ Neodpověděla jsem, jenom jsem zaskučela bolestí. „Lásko, jdeme do nemocnice. Já o těchhle věcech nic nevím, takže to bude jistější.“ Usmál se na mě, zvedl mě ze země a šel směrem k vesnici. Opět jsem totiž zakřičela bolestí a on zrychlil. Za ním ho následoval zmatený Naruto a ještě zmatenější Hinata. Nic nechápali. Došli jsme do nemocnice, teda já se spíš nesla. Sasuke byl statečný, zvládl celou cestu se mnou a sám. Předali mě Tsunade a ta mě hned vezla na porodní sál.

„S tebou si ještě promluvím, Uchiho Sasuke. Ty Naruto ho hlídej, má, co vysvětlovat.“ řekla Tsunade, než mě odvezla. Bolest to byla teda neskutečná…

Sasukeho mysl

Konečně jsem ji našel a ona má velký bříško. Teda poznal jsem ji jen díky sharinganu. Pomocí justu se schovala před zraky, ale já jim dokážu, kdo opravdu jsi, lásko.

„Sasuke, dlužíš mi vysvětlení.“ řekl Naruto.

„Já vím, ale teď na to není čas. Mám obavy o Saky.“

„Za prvé to je Yuriko už ti to říkám po několikáté a za druhé, než to všechno skončí, máme času dost.“