Pod rouškou temnoty Kapitola třetí Dořekla jsem a zmizla i s potřebnými dokumenty domů. Sbalila jsem si věci a vydala se na cestu. Už další den ráno jsem vstávala někde jinde a tam strávím několik let dalšího tvrdého výcviku a pak… se uvidí… O 5 let později Vyrostla jsem a podle přátel i zkrásněla. Je mi už téměř 21 let a už jsem velitelem ANBU jednotky. Hodně jsem dřela, abych se na tuto pozici dostala. Stálo mě to hodně slz, potu a někdy i dokonce krve. Své přátele z Konohy jsem nespatřila už nějakou dobu. A v ANBU jsem neměla takovou protekci, jak v Listové. Nejprve mě ani nebrali jako sobě rovného a spoustu času jsem věnovala, aby mě vzali mezi sebe. Zprvu mě odmítali, ale po několika bojích jsem jim dokázala, že stojím za to. Právě jsem dostala požadavek od Hokage, abych přišla k ní do kanceláře. Na podání požadavku rady musím hlídat Uzumakiho. Popravdě se mi to nelíbí, jako by mě chtěli zpět. Díky Sasukemu se tam nechytám vrátit. Raději budu před zraky skryta než abych ohrozila na životech mé přátelé. „Tu misi nemusíš brát Yumi.“ řekl mi Danzo, ale sám dobře věděl, že vidět mou rodnou zemi, je velkým lákadlem. „Já vím, ale beru ji. Je to pro mě jako další výzva. „Tady máš informace, které budeš potřebovat. Až si je přečteš, tak je znič. Vždyť to znáš.“ řekl ironicky a zlověstně se pousmál. Já na něj hodila ignorující obličej a se svěšenou hlavou jsem odešla. Cesta trvala 3 dny, než jsem se dostala do vesnice. Když jsem se vrátila do Listové, viděla jsem, že spousta věcí se tady změnila a některé zůstali stejné. Tiše jsem prošla branou a vydala se do Hokage kanceláře. Zaklepala jsem na dveře. Je to už hodně dní, co jsem tady byla naposled spíš několik let. Já jsem se změnila. Už jsem nebyla slabá, neschopná a získala jsem spoustu nových zkušeností a naučila se zakázaných jutsu a ještě jedno, které se dědilo v mé rodině. Teď jsem se dokázala vyrovnat, jak Narutovi, tak i Sasukemu. Byla jsem chladná, silná a odvážná. Po několika minutách se ozvalo nevrlé „Dále.“ A já v ANBU oblečení a plášti vešla. Tsunade právě diskutovala s několika ninji. „Promiňte, zřejmě ruším. Přijdu později.“ Promluvila jsem, můj hlas byl sice ledovější, jak kdy před tím, ale tímhle způsobem jsem si získala respekt svých podřízených. „Ne, ne. Promiňte mi ANBU, my jsme se Saiem na odchodu.“ Pak se ten člověk otočil zpět na Tsunade a znovu promluvil: „Tsunade, kdy mi konečně prozradíte, kde je Sakura? Chodím sem už tři roky každý den.“ Hned jsem ho nepoznala, ale když jsem spatřila jeho modré oči, věděla jsem, že je to můj přítel, Naruto. Byl vyšší, než jsem si ho pamatovala. „Moji odpověď znáš, ta se nezměnila. Odešla na misi do jiné vesnice a je tam spokojená. Je to tajná mise, takže nemáš právo o ní více vědět.“ Její slova mě překvapila. Když totiž někdo jde k ANBU jednotkám je prohlášen za mrtvého a informace o něm jsou vymazány, je na něj zapomenuto a on se nikdy nesmí vrátit. Teda může, ale pod jiným jménem. „Promiňte, ale myslíte Haruno, Sakuru Haruno.“ „Ano,“ odpoví mladík, „jsem Naruto Uzumaki, její přítel. Co o Sakuře víte?“ „Je to sice dávno, co jsem ji potkala, ale vypadala velice šťastně, myslím, že měla dokonce nějakého přítele.“ Bude lepší, když bude věřit, že jsem šťastná a nebude se mě snažit najít. „Dost slov. Tak, ráda bych vám představila nového člena vašeho týmu.“ přerušila náš rozhovor Tsunade. „Cože?“ řekli jsme všichni naráz. „Tým Kakashi bude teď mít posilu z řad ANBU. Já tak uklidním radu a ANBU si aspoň trochu odpočine. Bude to její mise.“ „A teď jděte, na seznamování budete mít ještě nějaký ten čas. Teď jděte, mám ještě nějakou práci. ANBU bude zatím bydlet v domě po Sakuře.“ „Hai,“ odpověděli jsme všichni naráz. Všichni zmizeli jako pára nad hrncem a tak i já jsem vzala své věci a přemístila se do svého bývalého domu. Nic se tady nezměnilo, jenom ta vrstva prachu byla aspoň 2cm. Byla jsem překvapená, že i přes ten prach se mi někdo staral o květiny. Možná sem chodila Tsunade, aby utěšila svůj smutek. Po několika dnech jsme se poznali dostatečně a při trénincích jsem je hravě porážela. Byla jsem potřebná posila, ale nikdy jsem s nimi nemluvila. Jen při příchodu na pozdrav, to bylo vše. Dnes jsme dostali volno, protože Kakashi přecenil při souboji své síly a leží v nemocnici. Šla jsem tedy domů a první místo, které jsme rozhodně chtěla navštívit, byla sprcha. Vešla jsem dovnitř sprchového koutu a pustila osvobozující vodu. Tomuhle nikdy neodolám. |
