Pod rouškou temnoty Kapitola čtvrtá Dnes jsme dostali volno, protože Kakashi přecenil při souboji své síly a leží v nemocnici. Šla jsem tedy domů a první místo, které jsme rozhodně chtěla navštívit, byla sprcha. Vešla jsem dovnitř sprchového koutu a pustila osvobozující vodu. Tomuhle nikdy neodolám. Mezitím před Yumi bytem Narutův pohled Klep, klep. Sakra, co ta Yumi tam dělá. Musí mi říct, jak to dělá, že je tak dobrá a taky kdo byl její učitel, protože dělá techniky, které uměla i Sakura. Už mě to nebaví čekat přede dveřmi. Mrknu dovnitř, jestli je doma a když nebude, tak půjdu domů. Vešel jsem oknem dovnitř a zaslechl jsem téct vodu. Asi si dává voraz. No jo, dneska to byl celkem mazec, co si budeme povídat. A pak se ozvalo, klep, klep na dveře a hned potom jsem uslyšel tichý hlásek. „Naruto, okamžitě otevři. Já vím, že jsi tam. Viděla jsem tě, jak lezeš dovnitř oknem. Ona je tvoje milenka. Přiznej se!! Jestli okamžitě neotevřeš, tak je mezi námi konec!!!“ Přišel jsem potichu ke dveřím a ještě potišeji otevřel. Hinata se na mě okamžitě vrhla. Prvně mě mínila zbít a teď mě objímala, až jsem se začal málem dusit. „Jak mi to vysvětlíš?“ „Hinátko moje, přece víš, že tě mám nade vše rád. Za Yumi jsem šel jen proto, že chci vědět, kde se naučila techniky, které dneska předváděla. Tyhle techniky umí jen Sakura a Hokage-bachan. „Já ti věřím Naruto.“ a doplnila to pořádnou pusou. Jenže pak jsem nic neslyšel. „Hiny, to není dobrý. Ona už vychází z koupelny. Musíme se někde schovat, jinak to slíznem. Tady totiž nemáme, co dělat a já vím, jak se dokáže jednoduše naštvat. Schováme se do skříně.“ Sakuřina mysl Tak tohle jsem opravdu potřebovala. Vzala jsem si ručník a zabalila se do něj. Schody jsem brala po dvou. Těšila jsem se na své přátele. Dnes měli volno a slíbili, že mě přijdou navštívit a doma masku používat nemusím. I když se v ní cítím mnohem líp. „Sakra. Zatracená lampička.“ ozvala se rána a na zem něco spadlo. Zasmála jsem se a pak jsem slyšela, jak se někdo položil na postel. Takové to zlověstné zaskřípění per v posteli. Rozsvítila jsem světýlko u nočního stolku. V koutě stála Katsuri a na mé posteli se vyvaloval Ryuu. „Ahoj velitelko.“ řekl Ryuu a lehl si na břicho a podíval se na mě skrze masku, oba měli masku. „No tak, víš, že nemám ráda, když mi tak říkáte. Jste mí přátelé.“ řekla jsem. „Yumi,“ řekla Katsuri a objala mě. Stala se mou nejlepší přítelkyní, už když jsem nastoupila do ANBU. To byla ta tichá dívka, která mi ukazovala celou centrálu a říkala, jak to tady běží. Když mě však objala, spadl mi ručník z vlasů a šly vidět mé dlouhé růžové vlasy. Jen jsem zatřepala hlavou, aby rozprostřely na mých ramenou. A pak zaznělo zapískání. „No jo, Yumi, krásná a chladná.“ Vzala jsem ručník ze země a hodila ho po něm. „Je načase, abych se vrátila zpět. Už tak budu mít trable, že jsem sem šla.“ řekla Katsuri a tiše se plížila ven. „Katsuri, to je škoda, že už musíš. Chtěla jsem si s tebou ještě popovídat.“ „Určitě si brzy najdu nějakou chvíli. Ale Ryuu má dnešní večer volno. Může ti dělat společnost.“ |
