Několik týdnů byl klid. Itachi se se Sasukem pohádal a ke konci i popral o Sakuru. Ona si však vybrala jeho.
Všechno by bylo idylické, kdyby se do města nepřistěhoval nový učitel, Madara. Itachi ho znal, byl vyvrhelem upíří společnosti a zároveň jejich strýcem. Udělal mnohé věci, kvůli kterým byl vyhnán z jejich sídla. (Kdybych je všechny měla vypsat, asi by mi jeden příběh nestačil
) Byl tu krátce, ale objevil konečně něco, co hledal už dlouhá desetiletí.
„Sasuke, musíš jí sem dovést!!!“ křičel Fugaku na svého syna.
„Proč?“ odsekl.
„Jen tady jí můžeme ochránit. Je v nebezpečí.“
„Já ji ochráním sám.“ zakřičel Sasuke.
„Ty tak bratříčku.“ rýpnul si Itachi.
„Sasuke, jsou tu i upíři, na jejichž schopnosti sám nestačíš a jeden nedávno dorazil do města.“
„A co po ní chce?“
„Musí to vědět i ona. Přiveď ji a nech jí samotnou rozhodnout, co se bude dít dál.“
„Jestli je to Itachiho nějakej debilní nápad, jak ode mě odvést Sakuru, tak ho zabiju.“ zakřičel na ně a vzal do ruky telefon.
„Ahoj třešinko, chtěl bych tě představit našim. Nechtěla bys k nám přijít. Ukázal bych ti, kde bydlím. Neboj, pozvu i Hinu s Narutem.“ Vyvalil na Sakuru Sasuke.
„Ahoj,“ pípla. „Tak dobře.“
„Za hodinku jsem u tebe, nachystej si i nějaké věci na pár dní. Máma tvrdí, že chce, abys tu na pár dní zůstala, chce si s tebou popovídat.“
„Hmm.“
„Saky, děje se něco?“
„Ne, jen…mám trochu strach.“
„Nemusíš, jsem tu s tebou, nezradím tě.“
„Dobře, budu čekat. A Sasuke?“ „Ano?“ „Mám tě ráda.“ „Já vím, pospíším si.“ Sasuke ještě zavolal svým dvěma přátelům a vyrazil pro svou dívku. Cesta probíhala mlčky, dokud nedorazili do sídla Uchihů.
„Vítám tě u nás, Sakuro.“ řekli Fugaku a Mikoto sborově.
„Těší mě, že vás zase vidím.“ odpověděla Sak.
„Musíme si promluvit, zlatíčko. Je to důležité. Sasuke to uslyší také poprvé. Je to o tobě a tvé minulosti.“ řekla Mikoto a chytla Sakuru za ruku a vedla jí do obývacího pokoje.
Chcete víc a nebo si ještě pár dní počkat? Ne, dělám si legraci nebudu vás napínat...
