Sluníčko...

Tak už je to tady, záverečný díl, tak ať se vám líbí. :-D

Kapitola devatenáctá

Sakuřin pohled
„Ne, Sasuke, ty ne!!“ křičela jsem, ale on se ani nehnul. Ztratil vědomí, ale zatím byl se mnou.
„Co mám dělat? Co mám dělat?“ Chtěla jsem utéct. Bála jsem se o jeho život. Zabila jsem jediného člověka, který mě měl rád. Honilo se mi hlavou a z očí se mi spustili slzy.
 „Ne, takhle to nenechám!“ Vzala jsem nůž a řízla se do zápěstí, bolelo to.

Sasukeho pohled
Pohladil jsem ji po tváři. Hltala a já jsem přestal pomalu cítit své tělo, jako by si brala můj život a pak tma…
Temnota mě pohlcovala a já se jí nevědomky poddával. Můj život se mi pozpátku míhal pře očima. A pak jsem ucítil na svých rtech sladký životodárný nektar. Nikdy jsem nic tak úžasného nepil. Přiblížil jsem se k tomu blíž a pil jsem plnými doušky. Hltal jsem.

Sakuřin pohled
Chvíli stékala má krev na jeho čím dál tím víc chladnější rty, nehýbal se. Jeho srdce sotva bilo. Trvalo to chvíli a já se bála, že ho ztratím. Zavřela jsem oči a nechala slzy plynout dolů. Pak jsem ucítila mírný tlak na zápěstí a otevřela jsem oči. Pil.
Oddechla jsem si a začala plakat štěstím. Hltal několik minut a jeho barva tváří se pomalu vracela a srdce opět bilo, jak má. Usnul.

Sakura se postarala o Sasukeho a jeho tělo přikryla teplou dekou. Ještě stále nenabil úplně svých sil. Všechno na ní bylo moc.
Nestačila uplynout ani hodina a už je čekalo další nebezpečí. Blízko domu se tajně potuloval upír, velice nebezpečný upír. Vycítil ji a potichu se kradl k její blízkosti. Její mysl však byla otupělá a necítila ho.
„Jak jsi neopatrná,“ zašeptal jí u ucha. Sakura sebou trhla a otočila se. „Snad se mě nebojíš? V takové štěstí bych ani nemohl doufat,“ zasýpal.
„Kdo jsi a co po mě chceš?“
„Zřídila si ho pořádně. Jde vidět, že ses dlouhou dobu nenakrmila. Musíš častěji, děvenko, nebo ho jednou odrovnáš. A promiň, já zapomněl, dnes je tvůj polední den. Doufejme, že ses hodně nakrmila, čeká tě poslední den tvého ubohého života.“
„M…adara.“
„Ano, holčičko. Když znáš mé jméno, tak i víš, proč jsem přišel. Jsi poslední z té zku**ené rodiny, zbavím se tě a konečně budu vládnout,“ řekl Sakuře a vrhl se na ní. Nečekala to a tak schytala velkou ránu. Už ani nevím jak, ale dostali se ven z chaty. Nemohla přeci ohrozit Sasukeho život. Bojovali dlouho a Sakura odvážně, ale na jeho schopnosti a zkušenosti byla krátká. Poslední úder a Sakura se svalila v obrovských bolestech k zemi. Přiblížil se k ní a dýku namířil na její srdce.
„Poslední slova dě*ko.“
„Chcípni, ty hajzle!!“ zakřičela. Svou dýkou s dlouhou čepelí se napřáhl k poslednímu smrtícímu úderu…

Sasukeho pohled
Můj vnitřní hlad byl nasycen. Jako by se mi do žil vlila moc. Nechtěl jsem otevřít oči. Někdo mě hladil ve vlasech a jeho teplé slzy mi dopadaly na tvář.
A pak jsem necítil nic, jen nepříjemné chvění. Měl jsem pocit, že musím vstát, že se něco děje. Ale tělo, jako by mě nechtělo poslechnout. Ztěžka jsem otevřel oči a pomalu vstával, celé tělo mě bolelo, jako bych dostal nakládačku. Vykoukl jsem ven a uviděl, jak nad Sakurou stojí nějakej maník a machruje tam s nějakým párátkem.
Když jsem uviděl, jak se napřáhl k úderu, zpanikařil jsem. Jako by se pro mě čas zastavil. Rozhodně jsem nechtěl, aby umřela. Ani nevím, jak jsem se dostal tak rychle ven, nevím, kde se ve mně vzala ta moc. Ale než jsem se nadál, hlava protivníka ležela na zemi oddělená od trupu.

„Saky jsi v pořádku?“ zeptal jsem se stále se třesoucí dívky.
„Sa…Sasuke, odpusť,“ spustila.
„Nemám, co ti odpouštět. To ty bys mi měla odpustit, že jsem nedokázal přijít dřív.“
Já nechtěla jsem, abys zemřel. Neměla jsem se napít tvé krve, málem jsem tě zabila. Nemohla bych to dovolit, protože tě miluju. Zaznělo Sasukemu v hlavě a on sebou trhl.
„Co jsi to říkala?“
„Odpusť.“
„Ne o tom. Ale o tom, co ke mně cítíš.“
MILUJU TĚ. Pomyslela si.
Já vím, taky tě miluju. Tentokrát sebou trhla Sakura.
„Co to je?“
„Já nevím.“ řekl Sasuke a vzal jí do náručí.
V půli cesty domů potkali zničeného otce a bratra a jejich přítele Naruta. Byli samá rána, samá krev. „Sasuke,“ zvolal otec. „Co se stalo? Jste v pořádku? Cítil jsem se nejistě.“
„Ano jsme. Sakura je sice potlučená, já jsem vysílenej, ale jinak žijem.“
„To jsem rád, potkali jsme totiž u Sakuřina domu ty dva Orochimara a Danza. Oba bojovali křivě, ale na nás tři neměli. Dokázali jsme je zničit. Bál jsem se, že když jsou tady ti dva Madara je někde na blízku. Hledali jsme vás, ale nemohli jsme vás nikde najít. Tak jsem se o vás bál.“ Přiznal Fugaku.
„Madara je mrtvý, zabil jsem ho.“ zašeptal Sasuke. Po tom, co jim Sasuke vše ve zkratce povyprávěl, se vydali domů.
Sasuke uložil Sakuru do své postele a usnul vedle ní.
„Jsou tak sladcí. Budou z nich úžasní milenci.“ zašeptala Mikoto, když zavírala dveře od Sasukeho pokoje.
„Já vím, má drahá.“ Fugaku vzal svou choť za ruku a odvel jí pryč.