Sluníčko...

Kapitola třetí
Sakura se otočila a tiše šlapala do svého pokoje. Zavřela za sebou dveře a svezla se po nich. Nevěděla, co se mu stalo, ale svými slovy jí velice ubližoval.

Sasukeho pohled
Už mě to štve. Pořád tráví čas jenom s mým otcem. Sice říká, že mě miluje, ale mě to vůbec nepřipadne. Třeba dneska jsme spolu byli sami jen několik minut. Vůbec se mi nevěnuje. Už spolu nechodíme ven ani si nepovídáme tak často, jak bych si přál. A k tomu ten strašnej film, kterej dneska vybrala. Potřeboval jsem být jen chvíli sám a ona za mnou doleze.

Pak jsem si uvědomil, co jsem řekl. Poslal jsem ji pryč. Bože, já pitomec. Chtěl jsem být jen sám a trochu vychladnout. Naši vědí, že občas se u mě taková špatná nálada objeví. Já za to ale nemůžu, to ten měsíc, jednou za několik let mi prostě všechno vadí, ale za pár dní se to většinou zklidní. Matka říká, že jsem takové měsíční dítě, že jsem se narodil za magických okolností.

Vstal jsem z postele a šel za ní. Musel jsem se jí omluvit. Když jsem se přiblížil k jejím dveřím, uslyšel jsem tiché vzlyky. To mě dostalo a moje ego mi nedovolilo otevřít ty zatracený dveře a omluvit se ji. Pohladil jsem dveře a přál si, aby mi brzy odpustila.

Sakuřin pohled
Cítila jsem Sasukeho. Přišel ke dveřím, zřejmě se mi přišel zase vysmát a poslat mě pryč. Velice mi ublížilo, že mě takto vyhnal. Vždyť jsem mu nijak neublížila. Možná má pravdu. Bylo by lepší, kdybych se nikdy nedozvěděla pravdu. Chtěla bych odejít, ale určitě by mě zastavili. Buď hrabě nebo jeho žena a možná i Sasuke.

Další den ráno u snídaně, bylo ticho. Sasuke a Sakura jen pozdravili a dali se do jídla. Vládlo ticho. Pak se oba zvedli a vydali do školy. Dřív ruku v ruce, teď každý sám za sebe. Hned, jak se zavřeli za nimi dveře, začali řešit jejich problémy starší manželé.
„Co se mezi nimi stalo?“ zeptal se zvědavě Fugaku.
„Sasuke má zase to své období.“
„Tak to vše vysvětluje, ale nechápu, proč kvůli němu musela Sakura plakat.“
„Také si ji slyšel? Myslím, že bych mu měla promluvit do duše. Ta dívka si to nezaslouží, vždyť si už zažila hodně.“
„Drahá, neměli bychom se do toho plést. Bude lepší, když je necháme, ať si to vyřeší sami.“

Mezitím ve škole
„Ahoj Naruto, ahoj Hin.“ pozdravila své přátele ve škole Sakura. Usmála se na ně a zaplula do své lavice.
„Čus. Hej Naruto, mohl bych si sednout dneska za tebou?“
„Zdar kámo, cože? Si děláš prdel. Co se stalo?“
„Nestarej se.“ odsekl.
„Dobře, Hinátka si sedne za Sak. Odpoledne mi všechno povíš, až budeme mít klid.“
„Hm.“
„Už zase s tím začínáš? Bože, ty seš strašnej.“ Sasuke se začal nekontrolovatelně smát a praštil ho po hlavě.
„Jau, nech si to.“ řekl a taky se zasmál.
Sakura však k smíchu důvod neměla. Byla smutná a plánovala, že večer si se Sasukem půjde promluvit. Musí zjistit za každou cenu, jaký má Sasuke problém.
Zazvonilo. Učitel dneska meškal víc než obvykle a tak ve třídě zavládl typický školní ruch. Než si stihli pokecat o různých tématech po asi deseti minutách do třídy vešel Kakashi a zařval: „Ticho!!!“
Zabralo to a studenti se utišili a čekali na vysvětlení o jeho zpoždění. Jako pokaždé debatovali o tom, co ho asi zbrzdilo. Nejvíc do něj vždycky rýpal Naruto, protože věděl, že ho to dokáže rozzuřit.
„Dobrýýýýýý den pane učiteli. Už vydali nové vydaní vaší oblíbené knihy?“
„O je pěkné, že se ptáš. Právě včera jsem si koupil další vydaní…“ když si uvědomil, co právě řekl, třída už se dávno smála.
„Naruto!!!“ zařval naštvaně na kajícího se studenta. „Už zase. Budeš dneska po škole.“
„Proč? Co jsem provedl?“
„Za tvé chování a dál o tom nebudeme diskutovat. A teď se dostaneme k důvodu, proč jsem se opozdil.“

Důvod, zpoždění učitele překvapí hodně studentů, ale nejvíce Sasukeho. Příště...Sasuke a Sakura...hrozí jim rozchod?