Zrada a odpuštění Zrada 1/3 Příběh dívky, které se změnil život. „Ťuk, ťuk, ťuk.“ zaklepu na dveře. „Dále,“ ozve se zevnitř. „Dobrý den, slečno. Prosím, posaďte se.“ Bez sebemenších námitek se posadím a čekám, co bude dál. „Takže z minulého sezení jste mi slíbila, že mi prozradíte, proč jste to udělala, a že mi budete vyprávět celý váš příběh.“ Nic neříkám, je to pro mě těžké si vybavovat ty hrozné vzpomínky na něj, na to, co mi udělal, a na to, co jsem pak udělala já. „Hm,“ zní má jediná odpověď. „Nenechte se přemlouvat, to už snad máme za sebou.“ řekne a já se zhluboka nadechnu. „Tak dobře.“odpovím a zavřu oči. Abych vše uvedla na pravou míru, tak vám nejprve něco málo o sobě řeknu. Je mi sedmnáct a léčím se na psychiatrické léčebně už asi měsíc, kam mě nechala matka zavřít. Mám bratra, kterého nadevše miluju, ale ten je teď půl roku v Americe a studuje tam a nic o mně neví. A ptáte se jistě a co otec? Odpověď je jednoduchá, ten žije někde v Londýně a na mě v životě nepomyslel, teda tak mi to říká matka. Začnu vám tedy vyprávět, co se mi stalo. „Začalo to před rokem. Žila jsem v malém rodinném domku se svou matkou a bratrem. Bylo mi šestnáct a začala jsem dospívat a podle toho jsem se také náležitě chovala. Narostly mi prsa, zaoblily se mi boky a měla jsem blond vlasy. Na dnešní svět, ideální dívka. Školu jsem moc neřešila, všechno jsem zvládala a nepotřebovala jsem nikdy žádné doučování, i když jsem neměla samé jedničky. Matka mi zakazovala chodit ven po 10 hodině a já jsem jí naprosto ignorovala a chodila jsem na tajné výlety ven za kamarády a za klukama a jednou za měsíc jsem chodila na diskotéku, pod bratrovým „dohledem“. Ten mi vždycky řekl, že se sejdeme v 1 u nás před barákem a já jsem to dodržovala a za odměnu jsem si mohla dělat, co jsem chtěla. Byli jsme totiž s bratrem domluvený, že já si půjdu svou cestou a budu na sebe dávat pozor a on taky a přitom doma budeme tvrdit, že jsme se celý večer od sebe nehnuli. Doteď nechápu, jak nám to mohla matka věřit. Jeden večer se ale všechno změnilo. Právě se konalo u nás ve městě vinobraní a já jsem chtěla si pořádně užít zábavu nočního města. A to byla v mém životě největší chyba. V 7 hodin jsem se měla sejít s mou kamarádkou Zuzkou a Karolínou. Čekala jsem na ně ještě půl hodiny, jako vždy měli zpoždění. Dnes však bylo všechno jinak. Moje největší kamarádky sebou přivedli ještě několik kluků a mezi nimi byl i jeden, který se mi líbil. Byl hubený, měl krátké černé vlasy vygelované do kohouta a ten nejkrásnější úsměv a ty jeho hnědé oči, které mě propalovali, jsem si hned zamilovala. „Ahoj Deny, promiň nám naše zpoždění, ale potkali jsme kluky a ty nám navrhli, že ať jdem s nima na nějakou soukromou párty. Tak jsme si tě přišli vyzvednout a jdeme. Teda pokud chceš?“ řekla Zuzka a uculila se. Bylo mi hned jasné, že nemá cenu je přesvědčovat o opaku. „Ale Zuzi, přece jsme chtěli projít celý město.“ řeknu a pokusím se je aspoň trochu zviklat. Bohužel bezúspěšně. „Deny, město si můžeme prohlídnout jindy. Teď pojď a nekecej.“ Ještě na ně hodím úsměv alá rozmyslete si to ještě, ale nic na moje kamarádky nezabírá. Pak promluví on. „Ahoj, jsem Jan. Nemusíš se ničeho bát. Je to jenom obyčejná párty, kde se zabavíme.“ řekl, usmál se a vzal mě za ruku a táhl mě pryč. To jsem nečekala a trochu jsem se začervenala. Holky se hned zasmály a řekly klukům, že vyrážíme. Za půl hodiny jsme došli na místo. Byla to zahrada a už z dálky bylo slyšet hlasitou muziku a zpěv opilých kluků a holek. To se mi moc nelíbilo, protože vždycky když jsme chodili na diskotéku, já jediná jsem nepila. Věděla jsem, že když budu pít, tak to na mě bratr pozná a pak budu poslouchat jeho hodinovou přednášku. Nepít alkohol bylo totiž součástí naší dohody. „Zatancuješ si se mnou?“ zašeptal Honza a já jsem jen zakývala hlavou na souhlas. Byl tak milý a pozorný. Tancovali jsme asi hodinu a pak nám šel pro pití. Mezitím ke mně přišla Zuzka. „Tak co, Deny, bavíš se?“ „Ale jo, dá se to, ale nezapomeň, že do 1 musím být před barákem.“ „Ale prosím tě, ty ale naděláš, tak přijdeš o trochu později, ne?“ „Zuzi, to nejde. Přece víš, jakej brácha je, když něco nesplním.“ „Kašli na bráchu. Máš tady přece svýho novýho kluka, ne?“ „Cože? Vždyť je to jenom kamarád, ne můj kluk.“zašeptám a sklopím oči. „Deny, já nejsem slepá. Viděla jsem, jak na tebe kouká. A rozhodně to nebylo jako na nějakou kamarádku, ale jako na nějakou kořist. Jenom tě upozorňuju, dávej si na něj pozor. Říká se o něm, že je pěknej holkař. Takže jestli si s ním něco chceš začít a on ti ublíží, tak pak za mnou nechoď.“ „Ááá, tady někdo žárlí, co?“ „Deny, já si nedělám legraci a žárlit? Ne, víš, že taková nejsem.“ „Ale Zuzi, já vím, jak si se na něj dívala, když mě chytl za ruku a vedl sem. Viděla jsem v tvých očích závist.“ „Mysli si, co chceš, ale pamatuj si, já tě před ním varovala.“ řekla naštvaně Zuzka a odešla. Za chvíli přišel Jan. „Stalo se něco?“ „Ne, proč?“ „Že ta tvoje kamarádka odešla pěkně naštvaně.“ „To nic nebylo. Ona jenom žárlí.“ „Na, tady jsem ti donesl pití, bohužel tady nic nealko není, takže jsem donesl pivo.“ „Ale, já …já nemůžu.“ „Neboj se, nic ti to neudělá. Nenechám nikoho, aby ti ublížil.“ „Tak dobře, ale jenom jedno.“ řeknu a mírně se pousměju. Bohužel jsme neskončili jen u jednoho, ale vypili jsme aspoň 4 každej. Po tom posledním mi bylo pěkně zle. Když jsem se podívala na hodinky, bylo právě čtvrt na 3…A já jsem se rozhodla, že už půjdu. Pěkně jsem překročila limit a ještě k tomu jsem pila. Brácha mě zabije a taky že málem jo. Vyhrabala jsem z kabelky telefon a podívala se na něj ….bylo tam asi tak 30 nepřijatých hovorů od bráchy. Evidentně se zlobil. A když jsem se podívala blíž, zase mi volal, zvedla jsem to. „Deny, kde jako seš?“ řval po mě. „Aaaahoj brrrácho…za…chvilu…doj..dojdu…“ „Neříkej mi, že si něco pila. Okamžitě mi řekni, kde jsi?“ „Já…já ti…ani nevím…“ Snad se bude líbit..:-) |
