KKKrispyna

Aneb jděte všichni do ...... Tak a na můj povel se všichni budeme povrchně radovat, dělat jak se všichni milujem, přát si všechno nejlepší, večer se nacpem, podarujem a pak potáhnem.. Na jeden den se všichni zapřem...  Pocity, deprese, smutek vše se budem snažit schovat aby to náhodou někdo na Štědrý den nepoznal.. Vše bude OK.. Proč už mam toho všeho tak nějak dost.. Každej rok řešit jestli se jako ušetří tim, že se koupí umělej stromeček, nebo se zase bude tak hrozně utrácet a vytrhnem si z kapsy nějaký čtyři stovky.. Každej rok polovině rodiny bude celkem jedno jak se ozdobí a druhá část bude nasraná, že to je tý první úplně ukradený.. Dohady v kolik hodin bude večeře aby nám náhodou něco neuteklo.. Špačkování, když vstanu od stolu.. No nic.. Někomu tohle vyhovuje, někdo z toho třeba má upřímnou radost.. A mě je to prostě uplně jedno.. Celkově proti tomu ani nic moc nemam, ale když vidim jak se do toho lidi nutěj, tak je snad upřímnější, když se chlapi vožerou na velikonoce pod záminkou koledování.. Takže veselé Vánoce všem..

Autor KKKrispyna at 00:57 | Permalink | Komentáře

Vzpomínám.. Vybavuju si různý zážitky ze svýho, někdy i dost akčního pubertálního období čtrnácti patnácti let.. Je to jako by to bylo včera.. První chlastačka.. První pusa.. To jak sem se cejtila drsně.. Dospěle.. A teď koukám na svýho bratra v tomhle věku a řikám si jak sem to v jeho věku mohla všechno dělat.. Flaška nebyla problém.. Škola v tu dobu brnkačka tak co bych si v osmý třídě neužila.. Ani v osmnácti letech sem letní prázdniny neprokalila tak jako ve svejch patnácti.. Pořád vidim jak sem jako blonďatá barbie machrovala s tim kolik pivek dám na ex.. Začala taky poprvé balit.. Blbnutí s klukama jenom pro zábavu bez absolutního náznaku citu.. Protože jak oni na mě tak já na ně.. To co dělali mě, já pomstila na jinejch.. No asi sem fakt byla na tečku.. I když asi to nějaký ty výhody mělo.. V tu dobu mě to bavilo a taky sem se tak nějak vyřádila.. Taky to byly se základkou ty nejhezčí roky.. O něčem jinym.. Což se zlomilo s příchodem na střední školu.. Kde sou teď ty naivní představy americkejch seriálů ze středních škol.. No, třída mě naučila, jen co je pravda.. Ale mam co sem chtěla.. Na uměleckou školu sem se nedostala, tak sem sama sebe potrestala tim, že sem šla tam kam sem šla.. Bez rozmyšlení sem tenkrát odsekla máme ať do tý podělaný přihlášky napíše co chce.. Ani nevim jestli bych teď veděla co chci stoprocentně studovat..  Prvák byl docela očistec.. Z pohodový základky kde převažovali kluci, do holčičí třídy.. Nálady sem začala vyjadřovat někdy i celkem šílenejma vlasovejma kreacema.. Během jednoho roku všechny možný barvy a z vlasů pod zadek téměř na ježka.. Utrápený noci a život absolutně o ničem.. Z veselý, prdlý holky se stal přesnej opak.. Už nemělo smysl se bavit když nebylo proč.. Druhák jak myslim bylo to samý.. Jasný někdy to nebylo tak hrozný sranda a tak, ale stejně třída na dvě poloviny, který vlastně doteď válčej ať je to jak chce.. Taky myslim zrovna v tu dobu začalo upadat jedno přátelství který mělo vydržet navždy.. Nevydrželo a přišlo jiný.. Ani nevim jak sem se dostala na forum na lide, ale jenom tomu vděčim za to co sem tam našla.. Nebo co si mě tam našlo?:) Pár reakcí a absolutně nesmělí Zyltrohar se začal projevovat jako naprosto úžasnej kluk, kterýmu akorát někdo musel moc ublížit, když to dokázal všechno potlačit.. Přátelé, nejlepší přátelé, láska, krize, přátelství a láska.. A to čím sme si museli projít a procházíme nikdo nesmaže a asi ani my nezapomeneme.. Asi to je i jeden z důvodů proč věřím, že tohle nikdy neskončí.. Jediný co mě mrzí sou ty prázdný roky předtim a těch 100 km, který se zdaj občas jako propast.. Třeťák už sme jeli naplno spolu a jen díky němu sem to všechno co se dělo tolikrát nezabalila.. Tátova nehoda a jiné problémy.. To jak přibývali lidi, kterým sme vadili a vadíme.. A i naše krize, která byla šílená a to už nikdy nechci zažít.. A teď už střední konečně končí.. A i když slzu možná uronim, toho co z lidí vysává život tam bylo vždycky víc.. Není to jen ve škole jistě.. Ničí osobní život není růžovej někdy je nechutně černej, což ve chvílích soustředění nepomáhá..  Nastává chvíle popsat dnešek.. Uklidňuju se a pořád tak nějak rozdejchávám včerejší svůj výbuch emocí za což se opět stydím.. Už nejsem tak silná jak sem bejvala.. Nejsem, protože miluju.. Miluju svého nejlepšího přítele a to vám řikám někdy je to průser:) Obzvlášť no, když je to Michal prostě:D Kapitola sama o sobě, kterou bych popsala pětseti stránkovou knihu a ještě bych měla málo:) Takže asi končím.. Tedy pro dnešek samozřejmě:)

Autor KKKrispyna at 23:11 | Permalink | Komentáře

Dnešek se mi nelíbí.. Ale sakra vůbec nelíbí.. Na co jsou myšlenky o životě, když ten váš vám utíká mezi prsty.. Kde jsou ty časy volnosti, radosti a pocitu bezpečí.. Děti chtějí být dospělí, aby si mohli dělat co chtějí a dospělí touží být dětmi aby mohli totéž.. Kde je ta doba bez povinností, nařízení..

 Dívám se z okna na zahradu.. Vzpomínám na doby kdy jsem měla čas na hraní, blbnutí na houpačce.. I na to když sem měla poprvé život ve svých rukou a připadala sem si úžasně.. Malá holčička.. Na hlavě helmu dvakrát větší jak moje hlava, sotva sem dosáhla na pedály, ale i přesto sem svírala volant.. Volant motokáry, která mi nějaký ten rok zpátky doslova přijela do druhýho patra až pod stromeček.. Chtěla bych znova zažít ten pocit bez toho aby mi hlavou běžela stovka problémů.. Znovu se bát rychlosti, prudkejch zatáček a ne jenom bezmyšlenkovitě občas zatočit volantem.. Vážit si sama sebe.. Umět si bránit čest.. Ale copak to jde..

Už nejde.. A vždycky vám to překazí někdo kdo vám nesahá ani po kotníky.. Lidi co o životě nevědi vůbec nic.. Ti co nikdy nic nezažili.. Jde jim jenom o sebe.. Na ničem a na nikom jim nezáleží.. Nemají žádné životní priority a když mají, tak jenom takové aby se měli jak prasata v žitě.. Vidí jenom sebe.. Vždycky a všude.. A nejhorší na tom je, že i přesto, že jsou absolutní nuly jim vždycky všechno projde..

Ale pak jsou tu ti co vás tu v tom všem drží.. Ti co to cítí stejně a na druhé straně ti co s tím nemají nic společného, ale záleží jim na tom abyste byli v pohodě a tím vám pomáhájí to překonat.. Víte, že mluvím o vás.. A děkuju za všechno..

Autor KKKrispyna at 22:56 | Permalink | Komentáře

Vždyť ty všechno víš.. Tak ráda bych sem napsala něco co si nikdy nečetl.. Něco čim bych dokázala vyjádřit co všechno pro mě znamenáš.. Nikdy bych nevrátila zpátky nic co sme prožili, protože to všechno nás dostalo tam kde teď jsme.. Když ovšem nemyslím na chvíle kdy jsem nevěděla jestli tě ještě někdy uvidím..  Já jsem bez tebe nic, ale to co jsme spolu to nic neporazí..

 Taky vzpomínám na ty naše začátky kdy sem jako absolutně bezvýznamná holka psala nesebevědomýmu, ale za to už tenkrát úžasnýmu klukovi jako seš ty.. A najednou sem pro někoho bezvýznamná nebyla, ty si ve mě viděl něco víc.. Dodal si mi důvěru, pochopení, radost být tu pro někoho..

Na lidi co přišli, odešli, nebo tu stále jsou, už nechci vzpomínat.. Budu tu pro tebe vždycky, i když tě budou hledat sanitky, i když budu plakat a třeba, i když budu vyset nohama nahoru.. Ne já ti nezachránila život, ty jsi zachránil ten můj tím, že jsi to zvládl..

Máme spolu za sebou to co nikdy nikdo nemůže pochopit, proto nikdo nemůže chápat to proč bysme pro sebe zemřeli.. U nikoho mě nikdy nebude tak bolet to, že ti někdo ubližuje.. O nikoho se nikdy nebudu tak bát.. A vždycky mě naštve, když mi někdo napíše, že o mě nejde tak co to, že se ti něco děje řešim.. Vždycky to budu řešit.. A vždycky mě bude strašně mrzet a bolet, když ti nebudu moct nijak pomoct.. Za každý situace vedle tebe budu stát a nikdy se neotočim zády..  

Víc říkat nemusím.. Na nic z toho co jsme prožili nikdy nezapomenu, protože ani nebudu mít příležitost.. Nikdy tě nechci ztratit..

..My dva navždy..

Autor KKKrispyna at 20:57 | Permalink | Komentáře

Tak dámy a pánové kdo další z vás si chce přisadit? K dovršení dnešního tak úžasně zku*venýho dne.. Klidně si kopněte, ale nevyhrajete.. Ne prostě.. Já vám tu radost sakra neudělám.. Můžete mě deptat, můžete mě srážet, pomlouvat, vymýšlet si svoje příběhy, scénáře o tom jak sem hrozná, ale zrovna vy, kteří na to nemáte vůbec žádný právo nesaháte lidský bytosti ani po kotníky.. Jste jenom odpad, kterej dřív nebo později někdo vyveze a navždy zničí.. Protože vy, vy nemáte ani tolik inteligence aby jste si to jakej jste hnus uvědomili..

Autor KKKrispyna at 20:25 | Permalink | Komentáře

Asi vím jak se cítíš.. Říkáš si má mě ráda - nemá mě ráda.. Má mě za debila - nemá mě za debila.. Lidi kterým jsme věřili odcházejí.. Proč??? Nevím.. Nestačíme jim?.. Co tedy, ale chtějí.. Někdy vzpomínám na doby kdy jsem se pro někoho chtěla rozkrájet a nic za to nechtěla.. Nechci to ani teď.. Jen ten pocit jistoty, že se o někoho můžu opřít.. Že prostě v nejhorším, když potřebuju podat pomocnou ruku neuhne.. A nevím jestli to víš, ale našla jsem to u tebe.. I když se někdy bojim, že se s našema povahama rafnem, tak vím, že si to dokážem vyříkat, protože se respektujem.. Tím nemyslim to, že tě zítra pošlu tam kam slunce nesvítí:) Na to tě mám taky moc ráda.. A ve škole by to prostě bez tebe nebylo ono S nikým se tam v tý hromadě stresu nedá tolik nasmát jako s tebou a nejen to:) Vážím si tě.. A nechci o tebe přijít

Autor KKKrispyna at 21:21 | Permalink | Komentáře

Ze vám bylo tak zle, že jste si přáli být u dna a ne pod ním??? Někomu stačí ke štěstí málo... Já už si nevzpomínám kdy to málo zavítalo ke mě... Jediný co dělám je, že pořád před něčím utíkám... Jenže co když jednou neuteču... Zakopnu... Spadnu... Další mě pošlape... Mám ještě sílu??? Odvahu se zvednout??? Chytit se pomoci a přitom vědět, že se to bude opakovat??? To je zase jednou ironie... Vysmátá Týna otvírá svou duši... Si asi řikáte co by taková holka mohla mít za problémy... Přes den smích, flegmatismus možná síla a vzdor... A noc??? Co je noc??? Prázdnota, bezmoc, destrukce, slzy, ztráty... Přetvářka??? Co já vím... Jinak to nezvládám...

Autor KKKrispyna at 20:49 | Permalink | Komentáře

Proč ty víkendy vždycky tak rychle končej:) Je zvláštní jak jsou lidi v každym městě jiní... Praha je pro mě jako vězení... Vězení s lidmi co mi lžou... Neustále mě do něčeho nutěj, tlačej... Každej se mi diví, když řeknu, že mě v Praze nic nedrží... Jenže to neni moje vina, že to tu nesnášim... Jsou to lidi a okolí co mě k tomu nutí... Už nechci bejt v situacích kdy se mám rozhodovat komu věřit... Ať to je jeden nebo druhej a možná i oba, stejně to bude zase jenom bolet... A udělám s tim snad něco??? Ne... Pokud mi musí lhát asi toho pro ně moc neznamenám...  Přestávám chápat lidi co sem si myslela, že znám... Takže stavím zeď...

I když tyhle návraty nesnášim nemůžu utíkat pořád... Návraty tam kde se na mě ječí, že si nervy dělám sama... Chtěla bych aby si naši rodiče zase vzpomněli jaký to bylo když se neztíhali učit, nezvládali nápor stresu a taky měli depky... Jen na chvíli je buzerovat tak jako buzerujou oni mě... No nic můžu si jen opakovat ,,Už si na to moc stará, aby si věděla jak mi je a radši mě nechala na pokoji,, ...

Už asi nemám co říct takže nakonec děkuju ti Denisko za tenhle víkend... Doufám, že sis ty narozeniny užila, protože to byl taky tvůj den:) Nakonec to v tom Babylonu na Líbku ani nebylo tak špatný viď?:) Rozhodně lepší než v tom pajzlu předtim:D

Autor KKKrispyna at 16:14 | Permalink | Komentáře

Proč jsou na světě lidi co by neustále jenom někoho rozdělovali??? Nevíte někdo??? Je to závist??? Nebo chtějí jenom ničit??? Sama nevím... Tak strašně se děsím toho, že se vrátim do minulosti, že ji vidím snad už ve všem... Stejná jména, stejné útočné fráze, stejné potápění... A já opět u dna...

Zase jsem za tu naivní holčičku co musí mít pořád svojí pravdu, za tu co nikdy neuzná jinej názor, za tu co bere každýho blbečka co se naskytne a co je nejhorší za tu co ničí to jediný co má... Tak se ptám má cenu abych se tím trápila??? Naivní holčička asi sem - nedokázala sem odhadnout podraz a asi byla moc důvěřivá a až moc v oblacích... Svojí pravdu - mít nemusim, dokážu se omluvit, přiznat chybu, ale na to mě musíte znát a ne soudit když o mě ani z desetiny nic nevíte... Ti co mě znají chápou i můj názor na vztahy, úlety, i zklamání z lásky a já se za nic nehodlám omlouvat když nikomu komu to vadí neubližuju... A jestli někdy zničím toho kdo pro mě znamená všechno, opět ti co mě znají vědí, že končím...

Někdy přemýšlím jestli tohle dokáží i kluci... Tuhle rafinovanost asi dostali jenom slečny... Stály frontu na férovost a někdo si splet injekci s podrazáctví a závistí... Proč sem tak hloupá... Naletim holce co se zdá fajn, inteligentní a prostě jiná... Z části se otevřu a myslím si, že bude další z těch co by mě mohli poznat takovou jaká jsem...Pomáhám jí...  Jenže zádrhel... Zradí jednou, zradí podruhé... A pokaždé tím ublíží někomu kdo pro mě znamená víc než já sama pro sebe... Nebylo to poprvé... A přesto se mi první dívka zdála více férová než tahle... Ale co bylo poprvé, tak to, že sem poprvé toužila mít moc někoho odstranit... Bít se za něj tak jako on za mě... Teď se možná polovina z vás směje co a koho bych tak asi teď nemocná zvládla, ale věřte mi, že jedna rána by mi stačila... Takže zase stejný scénář... Moc o sobě kecám a obrátí se to proti mě, protože ve chvílích hádky se začnou vytahovat soukromé věci, které moc bolí... Neskutečná ubohost... Radši bych kdyby mi ta slečna škubala vlasy na hlavě jenže ručně si to umí vyřídit jenom kluci... Holkám by se asi zlámaly nehtíčky...

No každopádně slečno tímhle ti vzkazuju, že ať už mě kdo poslal kamkoliv ty mě nezničíš... Nemáš na to... Nejsi tak chytrá jak sem si myslela... A naposled ti říkám jestli se mu něco stane a to cokoliv já si tě najdu a nezůstanu jenom u toho, že tě doma nepoznaj...

Autor KKKrispyna at 00:54 | Permalink | Komentáře

Asi brzo zakážu pátky... A jestli se mi ještě někdy stane tolik blbejch náhod na jednou tak je zakážu hodně hodně brzo... Když to vemu hned od začátku, nějakym nedopatřením se mi ve škole na záda dostal žlutej flek od pomeranče, kterej nešel vyprat... Než sme se vydaly do Lisboa tak sem mojí milovaný sestřence otvírala čokoládovou zmrzlinu a pokydala si svoje bílý tílko No nic... Když už sme se konečně vypravily, tak sem zjistila, že sem nechala mobil na nabiječce doma... Naštěstí to z tý zastávky nebylo tak daleko no... Vyběhla sem schody, mobil vyrvala ze zásuvky a skoro sem se skácela hned z prvního schodu... Další blbá náhoda... Jelikož se začalo projevovat moje úžasný astma na tramvaj sem dorazila jen tak rychlejším krokem a snažila se popadnout aspoň minimum vzduchu:D Pak už se zdálo, že to bude v pohodě... Díky Zuzance sme to s Pétinou pomocí i našly Jenomže když sme vlezly dovnitř díky počtu lidí a vzduchu kterej už nikde nebyl jsme si to zase rychle rozmyslely a jely teda opět do Bony... Ne že by tu byl vzduch lepší, ale aspoň jeden stůl tam byl volnej... Ale zase mi nevyšly plány... Překvapivě... Odpolední dávka Ibalginu, a nějaká ta trocha alkoholu udělala svoje... Nakonec nebyl ani tak moc dobrej nápad jít to ven s Klárkou vydejchat Protože když sem si sedla, najednou se k nám přiblížil nějakej celkem sympatickej chlápek, teda právě až na to, že mi začal popisovat jídla na tabuli za mnou  No a tak se díky mě šlo domů asi kolem jedný Takže když se daří tak se daří

Autor KKKrispyna at 19:32 | Permalink | Komentáře