13.Květen 2007

Envidia es puta...

Seš mladá... Měl by tě těšit život... - Zrovna teď dřepim a přemejšlim nad slovy mý babičky na který dostala podrážděnou odpověď, že nejenom důchodci maj depky a problémy.. Akorát si teď začínám řikat, že má asi pravdu... Na trápení je přece času dost...I když asi ne, když problémy jsou na každym kroku... Stará přátelství vyprchávají... Nové přátele si už k sobě nechcete pustit aby vás nezničili jako ti dřívější ne to neni zahleděnost do sebe... Je to zvláštní poznatek... Zjistit, že vás vlastně zničilo něco pro co ste žili... Co už skoro není... A návrat? Nic se nemění... Jen lidi... Pořád se tu vznáší to ,,mít rád,, jen tu důvěru už neposkytnete tak lehce ani zadarmo... Někomu už možná nikdy... A proč taky... Chtěla bych už snad věřit jenom sama sobě... Pak to totiž tolik nebolí... Proč se pořád starat o ostatní... Já vim je to hezký... Dá vám to hřejivý pocit u srdce... Jen ... No to je jedno...

 A všechno tohle se motá do všeho... Hádáte se doma... Slohovou práci ve škole vezmete tak strašně moc osobně, až se stydíte jak jste si vylili srdce jen tak učitelce... Ale nešlo to jinak... Bylo to asi poslední rozloučení s někým kdo vám překvapivě chybí... Subjektivní pohled na vraždu, ale hlavně na ,,vraha,, ... I když to bude jedna z nejhorších prací co sem kdy psala nešlo to jinak... Pro mě má nějakou váhu, a ať dostanu třeba pět je mi to uplně jedno... Jako poslední dobou všechno...

A zase tu je ten kec: Nemůže ti bejt všechno jedno... - Proč by jako nemohlo... Záleží snad na něčem? Je snad něco příjemnýho na tom odpoledne dělat, že je všechno v pohodě, nedat na sobě nic znát a večer se v něčem utápět... Dyť všechno na co šáhnu se podělá, všechno na čem mi záleží šlo už dávno do haj*lu... A mě už to nebaví... Kdybych to aspoň zvládla aby mi bylo všechno jedno... Nebyly by problémy, neexistovala by žárlivost, nechtěla bych zase někomu něco vpálit... Ne už nic... Mlčim...

Sorry... Depka... Končím...


01.Květen 2007

Looses and findings

Víte co je absolutní ironie?
Ztrácet a skoro zablokovat někoho bez koho nemůžete být... A ani už to nejde... Jen tak existovat a přitom na něj nemyslet... Neříkat si co by asi udělal on... V dobách kdy se vám zdá, že vás všichni opustili se najednou zatřpytí kapička štěstí... Co kapička... Nejde říct kolik štěstí to v tu chvíli bylo... Začíná to nenápadně... Rozumíte si... Smějete se... Div nezavaříte klávesnici... A tenhle stav zůstává... Nemění se... Pořád si máte co říct... Kolem jedný ráno vypnete počítač a těšíte se na další večer, který ač cybernetově strávíte s jednou jedinou osobou... Nakonec to jsou týdny, měsíce... Rok... Pár osobních setkání... Kompletní změna života... Někdo skoro cizí se propracuje k tomu, že je vaším středem vesmíru... Během toho roku projdete pár zkouškama, přidá se cizí závist, problémy, nedorozumění, ale pořád si věříte, že všechno zvládnete... Jenže co když se to nahrne vše dohromady... Jednou to ustojíte, po druhý si to ještě dáte... Ale co pak... Teď už to vím... Na férovku totiž pose*ete všechno... Problémy se spletou s nedorozuměním, už nevnímáte fakta nýbrž dohady, který z celýho toho zmatenýho bordelu vyplývaj... Unavuje vás všechno a nejradši byste zapomněli na vše a hlavně na všechny... Jediný co si přejete je to být sám...  Jenže nejste... Něco končíte... Ale nemyslíte přitom na sebe... Ale na to jak to toho druhýho bolí... Chtěli byste udělat cokoliv aby to bolelo vás a ne jeho, tak proč to nejde... Proč to najednou neumíte když vždycky to tak bylo... Vy ste byli tím kdo trpěl a najednou trpí někdo pro vás... Snažíte se něco řešit... Ale je to jak kdyby se vám zasekla klávesnice, kurzor zůstal blikat na místě... Necháte druhýho psát, protože ten má asi co... Nesouhlasíte, neni to pravda, ale přidává se k tomu důraz, opět hádka... Nakonec se to rozjede... Na něco narazíte... Ale už to nevysvětlíte... Nechcete... A rázem jste ten špatnej... Možná to je tak lepší... Prostě je konec... Ale kdy začít znovu aby se nestalo to co vše pokazilo... Nevím... A budu muset vydržet, i to že to bolí... Hodně bolí... Nemysli si sakra, že ne... Možná sem blbá, vim že to kazim já... Ty malý chyby co děláš ty, já zveličuju, přehnaně reaguju a ty mi to akorát vracíš... Já vim... Tvoje obrana na tu mojí... Moje chyba, že už mě nebaví pořád něco vysvětlovat, vyvracet... Moje chyba, že se chytám něčeho, a pak je mi jedno tvoje vysvětlení protože mě nebaví když něco čtu, a pak se to vysvětlováním uplně otočí, že já sem zase za tu co to nepochopila... Nepíšem stejným jazykem, co se sakra tak změnilo, že už si v ničem nerozumíme... Proč už nás neuklidní ani věta: ,,Jaký je u vás počasí,,... Ten dnešek nebyl účel z tebe udělat blbce... Za tim co sem psala si stojim... Nenapsala sem nic co by se tě mělo tak strašně dotknout, že bys na mě musel tak útočit... I když to asi vidíme každej jinak... Jsem nepříjemná, jsem hnusná, vidim přetvářku ve vtipkování když se mi tam vůbec nehodí vim moje chyba, že se nesnažim... Končím... Nechám tě to přečíst když budeš chtít smažu to... Asi už nemam sílu víc vyplodit... Tohle už nejsou rezervy... Tímto vysedávání u netu končí.............

31.Březen 2007

:))

No tak to je zase den:D I když vlastně když o tom tak přemejšlim všechno co dnes vypadalo poněkud tragicky se nakonec zdárně vyřešilo:) Tak například z toho jak moc sem se těšila na víkend, kterej sem měla trávit uplně sama doma, nakonec nebylo nic.. Poslední hodinu ukrutný španělštiny sem telefonovala s mámou a strašně ráda sem slyšela otázku jestli maj na mě čekat nebo jestli maj jet na chatu a doma to zvládnu:):) Samozřejmě odpověď byla: Jeďte v klidu:) No s radostí sem doskotačila domu, práskla dveřma, všude klid.. Udělala si něco jako oběd teda oběd no:D Měl to bejt kuřecí řízek... Vyndala sem prkýnko.. Z lednice nakrájený maso.. Vzala sůl... Nějaký dvoje koření - oboje slaný... Osmažila... A byl z toho slaneček:D Zjistila sem, že mi máti trochu zatáhla kartáček asi to prostě sbalila všechno najednou:D Tak sem jí ještě volala, že mi ho vzala a ona, že se nám zase pos*alo auto, ale to sem se moc neznepokojovala, tatík automechanik doposud všechno na tý naší starý rachotině opravil..Trochu sem uklidila a už se těšila na návštěvu:)Oblíkla sem se trochu opravila co si budem povídat:D, a ještě sem zaběhla dolu k babičce protože sem měla trochu času.. No sedíme kecáme, najednou sms.. ,,Kartáček ti přivezu, čekáme na odtahovku,,.. Jestli bylo některý sprostý slovo, který sem v tu chvíli neřekla asi buď bylo moc slušný nebo sem ho neznala:D:D No tak nic.. Vydala sem se směr Václavák kde už na mě Michal čekal zaneprázdněně telefonoval:)a já sem zase rozdejchávala nehoráznou nas*anost:D:D Dojeli sme k nám chvíli ještě byl klid a pak dorazila ,,vichřice,, v podobě mé rodiny:D Táta zdrcen za další rodinný výdaj 1800Kč :D A matinka se mi smála, když sem jí vyprávěla o mym přesoleným řízku, jako by mi nemohla taky v telefonu říct, že je to třeba už osolený:D Furt někde lítala... Samozřejmě včetně mého pokoje, že?? Jak jinak:D:D:D No sice sem tam chtěla trochu klidu, ale nakonec sem byla ráda, že mam tátu automechanika, kterej vycítí trable svýho plechovýho miláčka, sníží stokilometrovou rychlost následně zastaví, a zabrání případný havárii:D Protože nějaký vylomený přední kolo když máte transit naloženej až po strop a za sebou táhnete vozejk to by nebylo příjemný:D Takže asi tak:D Michalovi pak dokonce ani neujel vlak což bylo vzhledem k situaci a času kdy sme dorazili na Václavák celkem štěstí:) No když to tu po sobě čtu opravdu to neni tak hrozný, víkend s rodičema prostě opět přetrpim, to ječný zrno co se mi udělalo zvládnu snad taky,bratra možná taky nepřizabiju:D

28.Březen 2007

...

Ach jo.. To je zase den.. Zejtra mě čeká čtvrtletka z matiky a zatim tu u toho jenom perlim jen co je pravda sem na sebe zejtra fakt jako zvědavá.. Už vidim jak mě manželka se sestrou rosekaj a já tam budu šmrdlat hodinu nějakej náčrtek:D Ale já jim to přeju:D Jinak má sestro s nemocnejma dutinama a ,,kráterem,,:D:D co se týká mého žaludku tvůj příspěvek v deníku mě potěšil neboj:D Sice moc nepomohl, ale děkuju:D Sem dneska zase dostala duchaplné kázání od mých milovaných rodičů, kteří dnes strávili jako každý rok 6 hodin ve frontě v kauflandu, aby koupili sešity za korunu, lustr za kilo, rádio, který nehraje a pár dalších tašek nepotřebnejch věcí, který jenom jako byli strašně levný a hrozně důležitý... Ale myslíte, že někdo z nich koupil něco k jídlu? Ne.. Kázání o tom, že nejim bejt mohlo, ale argument, že mi je zle a že v ledničce stejně nic neni nezabral:D A víte co sem dostala k večeři?:D:D Mátovej čaj:D:D A pak se s nima hádejte, dyť sou to přece dospělí a vědí všechno nejlíp.. :D:D Jediný co mě teď zrovna těší je Míša ,,na drátě,, respektive na skypu:), to že Tannerová zejtra první hodinu chybí teda doufám.. A jinak už přesně vidim výstup Kraferky až uvidí můj test z časovýho rozlišování.. Noo... Mam z těch n-úhelníků, kružnic a podobnejch blbostí už tak vymeteno, že musim končit jinak by to asi nedopadlo dobře:D A tady taky melu blbosti takže sestři seš na řadě:D

15.Březen 2007

OBZ aneb..

Občansko-společenský základ Terko:D Doufám, že je ti to teď už po mé vzácné informaci jasný jako:D Koukám, že jsme na tom podobně:D Tu vanu taky prý nezvládám umejt.. :D A jedna mínus z matiky mi tatík taky nevěřil:D:D No a ještě řekni, že to s tou pomocnou školou neni pravda:D Hele tak třeba chtěl toho tvýho bráchu zklidnit aby neřval ne:D Hodil ho tam aspoň?:D Nééé dyť já mam přece děti ráááda:D:D:D Samozřejmě, že doufám, že ho tam nehodil:D Né ten konec opravdu neni rozkouskovanej, vůbec:D No hele taky sem měla podobnej zážitek jako tvůj tatík:D Jednou sem na chatě čapla nějakou holčičku už nevim kdo si jí tenkrát pořídil:D A že si jí jako pochovám:D Moc sem se jí nelíbila a vyprskla mi do obličeje slušnej obsah napůl rozžvejkanýho melounu, kterej ještě k tomu k smrti nesnášim... :D Pamatuju si to doteď:D Dobrej trapas:D Dlouhovlasá blondýna balí někoho no nejmenovaného:D na pouti, na sobě růžovou minisukni, tílečko - prostě barbie.. a najednou rozžvejkanej meloun na xichtě:D Pamatuju si akorát, že sem se lekla, blonďatou holčičku, která mi do tý doby byla velice sympatická sem odhodila, začala sem odhánět vosy a někam sem se zdekovala:D No nic asi zase končim tohle vzpomínání neni dobrý:D

Hele, hele...:D

SESTRO si děláš kozy ne??!!!:D Kdo je u tebe ,,los anorektičkos,, ty vychrtlino? :D A jako holka necpala sem se buřtama:D Jeden mi stačil na to aby mě doslova zničil na dva dny:D Já bych ti řekla kde se stala chyba:D Ale sama už nevim protože matinka mi vykecala takovou díru do hlavy o tom jak špatně jim, že to vlastně je moje vina, že mi je zle:D Zapomnělo se na to, že ona to málo prohřála a že to byl jenom napůl grilovanej buřt:D:D.. To víš, že sem ležela:D Chvíli sem dokonce myslela, že i zaberu, ale ne:D Někdo mi sakra nepřál:D Představ si Terezko jak ležíš, skoro usínáš.. Všude klid.. Najednou rozrazí dveře nějaká starší pani, kterou po hlubším zkoumání a rozlepení očí poznáš jako starostlivou babičku, která si myslí, že ležíš nejmíň proto, že si měla infarkt a skolil tě nějakej záhadnej vir, na kterej ještě nikdo nenašel lék :D:D:D Samozřejmě plný ruce jídla, který se mi chystá strčit pod nos.. :D Probrala mě dokonale a zase sem se málem proběhla:D Zapla sem telku a ani mě neunikl ženatý se závazky:D U hlášky Kelly, která zrovna prohlásila ,,violáá,, sem umírala asi tak jako když sem si představila ,,žebra v kapse,,:D:D No nic zatim končim:D Taky nějak cejtim v kostech zítřejší zkoušení z účta tak se jdu taky na něco mrknout:D

05.Březen 2007

Tragéééd

Asi sem tragéd.. Nazvala mě tak dneska Terezka, že? :) Ve chvíli co sem se opět z jejího vyprávění klátila smíchy.. Slečna mě fakt rozsekává a to poslední dobou pořád:) Mam pocit, že budu mít za chvíli otlačenou klávesnici na čele, protože tu docela solidně usínám.. Dnešek mi dal zabrat.. Sice sem ze školy vypadla už ve čtvrt na dvanáct z čeho sem byla celá happy, i když to bylo díky nemoci mé milované třídní, ale tak co aspoň si odpočine, ale že rodinné odpoledne v bazénu na Barrandově pro mě bude tak náročný to sem nečekala.. A ne že bych si tam připadala jak idiot.. Kolem mě samý mladý lidi, a já tam vedle sebe bratra, matinku a tatínka.. No i když sem se jim občas snažila vyhnout nebo alespoň dělat, že k nim nepatřim asi to nebylo zrovna nenápadný.. Nakonec sem to završila vyděšeným pohledem do zrcadla.. Moje tělo asi nějak nezvládlo nápor chloru a vypadala sem asi jako prasátko.. Ti co mě mají hodně rádi si řeknou, že to neni asi žádná novinka.. Jak řekla Barča - aspoň že už nejsem blondýna.. Ještě zelený vlasy to by byla tutovka.. Po vražednym výtlemu s máti před sprchama, kdy se snažila přemluvit stropní klimatizaci aby jí omyla sme se úšpěšně oblíkli a odtáhli.. No odtáhli.. Díky tomu, že naše lednička už zněla prázdnotou náš Ford si to zamířil do Lidlu.. Libovka vybírat si ze dvou druhů sýra.. Když už sem nasraná po třetí vysvětlovala okolí proč nechci ani šunkovej ani křenovej určitě ,,výbornej,, sejr z lídlu vzala sem si Nuttelu.. Vyslechla si od matinky kec, že to neni zrovna dietní a doma sem pak zjistila, že nejsou rohlíky, na který sem se samozřejmě v tom užasným lidlu ptala.. No tak zase nic.. Aspoň něco mě tu teď relativně uklidňuje.. CD Dj Wich Presents Nironic.. Takže dámy a pánové dál už se budu snažit nebýt tragéd, protože jak sem zjistila k ničemu to nevede, vůbec nic to ani za mák neřeší, budu se uklidňovat, že vždycky může bejt hůř..

04.Březen 2007

ReLax

Take it easy.. Jo kdyby to bylo tak lehký.. Sedíte čumíte na právo a přemejšlíte o čem to v těch hodinách ta afektovaná pani s křivejma nohama mluvila.. Stejně je vám to na nic.. Postavíte se k tabuli, madam zamektá tři otázky z občanského práva a půjdete tam odkud ste přitáhli.. Stejně pořád myslíte jenom na jedno.. Proč jste tím jediným, kterého něco mrzí, a tím co má pocit, že něco důležitýho ztratil.. Chcete posunout čas.. Ale život by byl až moc krátký kdyby jsme ze všech nesnází zbaběle utíkali přeskočením do budoucnosti.. Snažíte se proto nežít minulostí a přitom alespoň částečně zvládnout přítomnost.. Jen kdyby se ty večery kdy se snažíte bojovat tak netáhly.. Proč neutečou tak rychle jako když je vám relativně fajn.. Už nic nemá smysl.. Důvod.. Hlavou se vám promítají obrazy toho co jste v dávné době přožili a nic nenasvědčuje tomu, že by před vámi stálo nějaké lepší, veselejší či snad šťastnější období.. Nechcete se utápět v depresích, smutku, nějak se litovat a přitom se zdá, že neděláte vůbec nic jiného.. Přemýšlíte proč zrovna pro vás je tak těžký smířit se s tím, že už nejste nic.. Nic pro někoho pro koho jste někdy asi něco znamenali.. Ale doufáte v to, že vás jednoho dne trkne, že už nemá smysl o tom přemýšlet, zvládnete se na to vykašlat, už to nehrotit, říct si že je vám to ukradený.. Chcete všechno dosud vymazat, zapomenout, ačkoliv ty okamžiky ,,stály za to,, už je nechcete.. Nechcete už být spojeni s ničim co vás k někomu váže, protože víte, že jinak máte boj navždy prohranej.. V bitvách jste vítězili, ale válku jste prohráli na celé čáře.. Ztráty se nedají vyčíslit.. Přišli jste téměř o všechno.. Alespoň jste na vlastní kůži pocítili to co jste dávno řekli: ..'Člověk stejně jednoho dne zůstane sám'.. Zbývá se jen sebrat a z posledních sil začít znova.. Ale úplně jinak.. Už se neotevřete jako dřív, nebudete slepě důvěřovat někomu u koho si myslíte že ho za ty neskutečný roky znáte.. Je to zkušenost.. Hluboká otevřená rána do který si sypete sůl.. Nebo to dělá někdo jiný? To už je jedno..

03.Březen 2007

...

Zase sobota.. Ten víkend tak strašně utíká.. Ještě když pátek propaříte.. Ale bylo to opět super, je to asi jedinej útěk, kterej teď jde použít když se okolo všechno sere.. Vnímáte jenom hudbu, tanec, pár lidí okolo.. Tancujete s klukem a řikáte si sakra ten je, a na nic jinýho v tu chvíli nemyslíte, vlastně ano, ještě možná na to, že má dost upito, a že tancuje příšerně.. Ale je to fuk.. Vždyť vůbec o nic nejde, ani nevíte jak se jmenuje.. Vyřádíte se, aby ste pak mohli v sobotu odpočívat a v neděli se psychicky připravovat na další zabitej týden ve škole.. Je to lepší než sedět u počítače, koukat na monitor, přemýšlet co ste udělali špatně, i když víte, že vy za to nemůžete.. Proč se snažit o něco o co jinej očividně nestojí.. Proč plakat pro někoho kdo vás smete ze stolu jak vrstvu prachu.. Nechcete to řešit hádkami, něco jste prožili, máte společné vzpomínky.. Kamkoliv se ve svém životě ohlédnete je tam, i když nyní už ne.. Jak tohle, ale vymazat když se toho zbavíte jen ,,ten,, pátek kdy od toho utečete.. I když možná to ani vymazat nechcete, jenomže co s tím, když to tak bolí.. Že to chce čas? Toho už bylo.. Poslední snaha o komunikaci 25.2. někdo by si řekl, že je to chvíle, ale to opravdu jenom jak pro koho.. Zvláště jestliže jste vy ten poslední co odpověděl a ne ten co se na to vybodnul.. Prostě nechcete dělat první krok.. Už jste ho udělali, dalo vám to práci, snažili jste se nic nezvorat, ale nevyšlo to.. A dál už to asi musíte vzít jako konec.. Vaše snaha se nezdařila a druhá strana? Tu už neznáte.. Znáte ji jinak.. V minulosti jako osobu, která vám byla nejblíž, ta jediná, která tu pro vás vždy byla a pro kterou jste tu vždy byli vy, ta bytost, která byla za každý situace SVÁ.. A teď? ---No comment..jo,radši..--- Čtete tohle.. Jen tohle, nic víc a jediný co vám vrtá hlavou je ksakru stojí mi tohle za to? Ne nestojí.. Vy nestojíte druhým za nic tak se prostě asi budete muset naučit aby ani oni nestáli za nic pro vás..

28.Únor 2007

...

Tak sem tu zase.. Dřepim a přemejšlim co napsat.. Je toho zase hodně jenom od čeho začít.. Kde najít první záchytnej bod.. Asi jako první poděkuju Péťě i Terce, který se obtěžovaly tyhle bludy přečíst, a i když nemusely napsaly mi něco moc hezkýho a Míše-manželce, která na mě nezapomene nikdy.. No a dál snad ani nevim.. Zejtra zase musim do tý mojí milovaný školy, kterou bych nejradši vyhodila do vzduchu každý ráno když se k ní přibližuju a ještě k tomu to co mě v ní čeká.. Každej řiká jak na školu budu vzpomínat.. Na tuhle jistě.. To mi opravdu nikdo nevyvrátí.. Ale jak na tu školu budu vzpomínat to už nikdo nedomyslí.. Už mě to všechno fakt leze krkem.. Lidi jdou do hajzlu, štěstí je dávno u protinožců, a nějaký dobrý známky ve škole třeba?? Ne.. Do literatury sem čuměla 14 dní a něco se naučit.. Ne prostě to nešlo.. Zase bych potřebovala někam odjet.. Daleko z týhle zavšivený hnusný Prahy, kterou nesnášim.. Jenomže kam, za kym a proč, když nechci být vůbec s nikym a užít si samotu nejen psychicky, ale i fyzicky.. Sakra chtěla bych všechno vrátit.. Znovu prožít svoje období základní školy, protože na to jediný se dá vzpomínat jako na bezproblémový a když už problémy byly, tak to bylo nic, proti tomuhle co se sere teď.. Znova balit věci a kufry blbostí na školy v přírodě, do Itálie.. Ale to už nebude.. Teď už je jenom stereotypní vstávání v šest ráno, půl hodina na to udělat ze sebe něco jako člověka, drncavá jízda pražskou mhd s číslem 136, důchodcem, a pak, už jenom ten kopec k těm nechutně růžovejm dveřím a vstup do toho hnusu s mřížema na oknech ve kterym se dá akorát od rána do odpoledne klepat kosa.. Už chci makat.. Sednu si do nějakýho kanclu budu dělat kancelářskou krysu a bude mi hey.. Ráno si koupim kafe, koblihu a noviny.. Najdu si průměrnýho chlapa, možná vychovám pár dětí, ale jelikož nechci svoje tak ještě nevim jak to zkousne ten chlap.. Jenom už nechci každej den potkávat ty blbky na naší škole, který obdivujou jenom svůj pásek dolce&gabbana a gelový nehty!! Všechno je lepší než poslouchat ty duchaplný keci prvaček a dám cokoliv tomu, kdo mě toho zbaví.........................

< Novější články | Starší články >