V tom přenádherném songu zpívá Sarah o ponuré neděli ("gloomy Sunday"). Jenže dnes je čtvrtek a tak budu psát o ponurém čtvrtku.. Promiňte mi, ale v třetí osobě se mi vždy píše lépe :)

Bylo tuším půl šesté, když potichu zavřela branku a odcházela směrem "neznámo". V jiných částech republiky už byla jistě tma, ale tady ne. Běloba čerstvě napadlého sněhu všude kolem píchala do očí i v těchto hodinách.
Chvílema hustě snežilo, občas na chvíli přestalo a pak jen slabě chumelilo. Po pár vteřinách se jí ve vlasech třpytily miliony vloček.Jen jedinkrát okolo ní projelo auto, jelo krokem, jelikož silnice nebyly skoro k rozeznání od okolních plání. Nevěděla kam šla, nechtělo se jí ani plakat, ani se smát.. Už tak dost promrzlou rukou shodila z lavičky v zastávce hromádku sněhu, sedla si a při svitu lampy pozorovala padjící sníh. Všude bylo ticho.. Jen občas ve vesnici zaštěkal nějaký pes.. Nebavilo jí sedět a široko daleko nikdo nešel, nikdo nejel. Procházela se uprostřed silnice.. Chvílema radostně poskakovala a snažila se uhýbat vločkám.. Najednou jí bylo fajn. Přestalo snežit a tak šla dál.. Tmou tmoucí.. Zakopla.. Ležela na silnici a i přesto, že jí nic nebolelo, začala plakat.. Už v okolí nebylo takové ticho, všude se ozývali její tlumené vzlyky. A začalo znova sněžit. Nechumelilo, sněžilo tak hustě.. A ona plakala.. A čím hlasitěji plakala, tím víc sněžilo.. Zvedla se a s řasenkou rozmazanou po celém obličeji utíkala domů. A pak sněžilo dlouho do noci ...