Jedna velká hra.. Hra, která nemá konce.. Ať už vyhrajem nebo prohrajem, hra tím nekončí.. Nežijeme věčně.. Ta hra ale ani po smrti nekončí.. Stále budeme "žít".. V srdcích těch druhých.. Budeme se ze shora (nebo ze zdola) dívat na ty, co teprve začínají hrát.. Na ty, kteří házejí šestky, ale i na ty co postupují po jedničkách.. Co bude vlastně dál? Tma, nekonečná pouť, prázdno? Přemýšleli ste někdy nad tím, jak může najednou být úplnej konec? Přestěhujem se někam, kde začnem nový život? Nebo budem odpočívat v pokoji a nebudem o tom vědět? Někteří lidé se bojí smrti.. Proč vlastně, když zatím netuší co se bude dál dít? ..Je to jakési oboustrané.. Strach mám.. Ne proto, že bych se bála bolesti nebo toho, že se prostě jednou neprobudim.. Mám svůj život ráda.. Miluju ty okamžiky, kdy mi paprsky slunce dopadají na tvář..Miluju ty okamžiky kdy z nebe padají krásně bílé sněhové vločky a vše vypadá čistší  než jindy.. Kdy mohu obejmout ty,  který mám ráda..  Ty okamžiky, kdy se cítím absolutně šťastná..  Hrajte naplno..  Tak jako hraju já.. Bez podvádění.. Jednou Vás stejně někdo vyhodí, ale nezlobte se :) Tam "jinde" bude možná mnohem líp :))