Když nad tím tak přemýšlím, je právě mateřská láska to, co by mělo v životě každého z nás hrát tu nejdůležitější roli. Ať už ze strany mé, kdy uvažuji nad tím, o čem asi přemýšlí ten nejdůležitější člověk v mém životě.. Moje "máma".. Nebo ze strany druhé, kdy se matka snaží chránit to svoje "nejcennější". Mnohdy lidé v mém věku usuzují, že matky a jejich věčné zákazy, připomínky a "hloupé řeči" jsou vlastně nepotřebné. Ale oni sami časem dospějí k závěru, že právě jejich matkám vděčí za to, že mohou být na světě.. Že právě díky nim mohou žít. Život.. Těžko popsat nepopsatelné.. Občas krutý a nemilosrdný, jindy naopak. Ale to už se dostávám k něčemu úplně jinému :) Nepředstavitelně moc si vážím toho, že zde můžu být. Obdivuju jí.. Ano, mojí maminku.. Celých devět měsíců (osm, byla jsem nedonošená) mě nosila v sobě. Při porodu tolik trpěla a přesto když mě spatřila, plakala štěstím. Takovou dobu mě přebalovala, dokud mě nenaučila chodit na nočník. Tolik nocí nespala, jen kvůli mému křiku. Čas šel dál a "ona" po mě uklízela roztahané hračky po bytě, vodila do školky, později do školy.. Žehlila za mě průšvihy.. Přesto mě milovala, miluje a milovat vždycky bude. Jsem její a ona moje. Jsem její dcera a ona má matka.. Kamarádů a přátel můžeme mít víc než dost, ale naše matka je jen jedna. Jediná na světě, pro kterou bych obětovala život, pro kterou bych udělala vše. Ta, které bych splnila nesplnitelné. Ta, pro kterou bych našla konec vesmíru.. Je to nejúžasnější člověk, kterého znám. Kterého miluji. Všímáte si? Všude samé "nej".. Nejspíš proto, že mateřská láska je ten "nej"krásnější cit na světě.. Neznáte jí? Andrea Altmanová. Moje nejmilovanější maminka...