Píše se datum 9.12.2008. Další z těch odporných dní, kterých je teď víc než dost a myslím, že ještě více bude.. Venku je příšerně hnusně. Skrz mlhu skoro nejde vidět na krok. Jdeš po ulici a slyšíš jen to známé „AHOJ“. Z každé strany se ozývají povyky děcek ze sídliště, co si tohle hnusný počasí přímo užívají.Nerozeznávám jejich tváře..Nechci je vidět,nechci je znát.. Netýká se to jich, ani toho, že by moje nálada klesla na bod mrazu jen kvůli tomu, že začala další z těch protivných zim..

*Jde si tak dál. Co noha nohu mine.. Krok za krokem. Jakoby nechtěla jít dál, ale musí.
Musí dokázat všem okolo (hlavně sama sobě) jak je silná.. Nevnímá svět okolo. Ze sluchátek jí do hlavy proudí ta úžasná skladba od starejch známejch „Brouků“ (The Beatles) ..♫-Let it Be.. Tak ráda by to nechala být, ale něco jí v tom brání..  Mlčky občas nechtěně vrazí do někoho z kolemjdoucích. Tiše zamumlá omluvu a jde dál. Svět už se netočí jen kolem ní, nýbrž kolem těch jiných..*

Prošel bys.. Otočil by ses za ní vůbec? Ohlédl by ses? Myslím, že ne.. Mýlím se? Ale no tak.. Možná jednou pochopíš, že kdyby ses „tehdy“ ohlédl.. Mohl si jí pomoci.. Vrátit jí to, cos neprávem ukradl. Všechny její sny.. Byla tma.. Jakoby se vás něco snažilo rozdělit.. Drželi jste se pevně za ruce, šli jste stejnou cestou..Pustil ses.. Ztratil ses.. Nechtěl ses navrátit zpět. Ještě dlouho za tebou utíkala, nevzdávala se.. Vydala se na nekonečnou pouť životem. Zapomněl si snad? Sliboval si jí, že touhle poutí půjdete spolu.. Ruku v ruce.. Psal si, že s ní si poznal, co je to milovat, poznal si lásku, kterou nikdo nerozbije.. Která bude věčná.. Lásku až za hrob. Tak kam se vytratila? Ona v ní věřila. Věřila TOBĚ !!

Víš, bylo to, jako by z čisté, blankytně modré oblohy najednou začalo kapat. Někdo by seděl tam nahoře a právě ten někdo by to zavinil. Tebe by nezajímalo, proč najednou prší?Neptal by ses pořád dokola proč? Rána pod pás, útok bez varování.. Jak bych to popsala.. Víš, snažim se tě v hloubi duše omlouvat.. Přemýšlím nad tím, co se mohlo stát. Ale hlava mi to nebere. Možná, kdybys nebyl tak ješitnej. Možná bys mi to pověděl. Třeba se jednou dočkám.. Ale co když bude pozdě? Co když to vzdám.. Co když vzdám to nekonečný čekání?! Kdybys jen tušil, jak strašně těžký to je. Jak strašně těžká je ta přetvářka. Až ti jednou bude nejhůř. Zkus se usmát. Je to sakra těžký...

Když jsem před spaním slýchávala tvůj hlas a potom s úsměvem na tváři zavírala oči a představovala si ten den, kdy budeme spolu.. Mohl každý říkat jak je šťastný..Ale já..
JÁ BYLA TA NEJŠŤASTNĚJŠÍ.. Teď? Vyčerpaná od pláče upadám do postele a ještě dlouho do noci vzpomínám. Právě na ty moje šťastný dny.. Na ty dny, kdy já a ty jsme byli*MY* ..

To lepší mělo teprve přijít.. Už se tak nestane.. Ona nikdy nedojde na konec.. Té nekonečné poutě..Když necítíš tep, těžko půjdeš dál..Tvoje místo nikdo nenahradí.. Budeš navždy mým nejkrásnějším snem, zároveň tou nejhorší noční můrou. Navždy ten nejlepší, ale zároveň nejhorší..

Sbohem :‘(