Tak jak jsem slíbila tak svůj slib i plním - sice se zpožděním, ale přece.. V pondělí jsem se vrátila z dovči, kde jsem byla s našima a bráchou.. Celkem to tam kupodivu ušlo a to jenom proto, že jsme tam byli s pár známíma od táty (ještě z vysoký-což jsou teda dlouholetí kamarádi). Jinak by to asi stálo za pendrek. Ale počasí přálo, moře bylo .. slané, ubytování příjemné - takže na druhou stranu nač si stěžovat? Ono by se určitě něco našlo - znáte to, ne?!  
Myslím, že bych se ale měla přiznat, ještě k jednomu důvodu proč tam bylo vlastně fajn. Jeden ten známej od táty tam měl syna - Rada, kterého jsem už řádku let neviděla (kdysi někdy na vodě v 94). Vypadal dost.. ehm.. dobře. Nikdy bych mě nenapadlo, že by "ryba" (přezdívka jeho otce) mohl mít tak vešného syna a pravdou zůstává, že si z předešlých let Radovana ani moc nepamatuji - přece jenom jsem tenkrát byla malá holka... Po pár dnech jsme měla pocit (a dodneška mi není známo, zda to byl jen pocit či fakta), že se na mě Rad dívá jinak: než jen na holku co viděl naposledy malou, culíkatou, a se kterou se nikdy dříve neměl důvod bavit...a najednou si mě nějak moc všímal a povídal si semnou. Chci tím říct, že mi prostě přišlo, že se na mě začal dívat jako na holku, se kterou by mohl "něco" mít... Tahle představa mi přišla ale úplně absurdní - nejen proto, že jsem se zpět do Prahy těšila na svýho Míšů, ale také proto, že (ikdyž se mi líbil) jsem si nechtěla připustit, že bych se mohla tomuhle týpkovi líbit já... A možná že i jo - kdo ví? Na to už odpověď nezjistím.. Ale některé chvilky strávené s ním byly fajn - přesto jsem neustále myslela na Míšů a těšila se na něj! Takže s klidným srdcem můžu říct, že jsem nezklamala!
Takže taková byla dovča s našima (asi poslední).. Teď se jdu zakumulovat opět do prostředí domova a od pondělí "hurá" (i bez hurá) na brigádu.  

Už se to blíží!A co jako? To by vás zajímalo co? Heč, já to vím! V sedm večer se jde pít! A za jakým účelem? Copak k tomu je potřeba pokaždé nějaký účel? Ne.. Ale pro tentokrát ten účel je znám. Oslava narozek.. Docela se těším.. Konečně by se mi také jednou mohla povést sešlost, což by nebylo na škodu .. Hlavě čék má narozky pouze jednou do roka - umíte si představit, že by byly víckrát? To by jsme měli z těch let ještě větší mindráky než je tomu teďka...No naštěstí já prozatím žádné mindráky ještě nemám.. Takže se těším na pořádnou kalbičku v okruhu prima přátel a bez nepřátel... Takže se fakt těším a snad je i na co...

A pak? pak bude víkend... to se už netěším budu balit na dovolenou, kam jedu s rodiči.. a bráchou.. 14 dní mimo Čehy.. Se asi zblázním... No ale co, třeba to bude nakonec fajn a já to vidím zbytečně moc černě! Každopádně  (děsný slovo - mě naučil jede - no comment) se po příjezdu z Chorvatska ozvu.. Adios

O víkendu jsem zjistila jak stačí málo...hodně málo a hodně hlouposti k tomu, aby se všecičko rozsypalo na tisícero kousíčků... Všecičko z čeho jste šťastní, na čem vám zaleží, co vás drží "nad vodou"! Ještě před minutou jste se smáli a o vteřinu později se všechno sype a vy nevíte jak to zachránit - co říci a co ne. Jenže mlčení je ještě víc a víc hlodavější a vy nevíte jak z toho ven! Najednou si uvědomíte, že ubližujete někomu kdo si to nezaslouží, kdo vám důběřoval a věří!! Ke všemu ubližujete sami sobě neboť si v této chvíli uvědomíte, že to čeho jste se dopustili vám za tohle trápení nestojí! Že vám na těch tisícero kousíčků maximálně záleží a nechcete je ztratit - ne za takovou hloupost.. Nezbývá než podat rozumné vysvětlení, ale co je to rozumné (nebo logické) vysvětlení? Tok myšlenek je zmatený.. Samy sobě v duchu nadáváte a přitom hledáte způsob jak se z toho dostat. V té nejhorší chvíli - kdy jste k uzoufání nad tou nemožnou situací vás ťukne spásná myšlenka, kterou křečovitě a koktavě vypustíte na svět.. Buď vás potopí a nebo zachrání! Mě zachránila! Hlavně tato myšlenka nesmí být lež - to vás potopí..nemusí hned, ale jednou by se to stát mohlo. Jenže pravda taky není nikdy dokonalá - tak co je potom spásná myšlenka? Když ne lež ani pravda? To nevím - opravdu nevím. Snad něco napůl - něco mezi pravdou a lží? Řekněme: "upravená pravda" či "upravená lež"?? To asi nedokáže nikdo přesně říci.. Vím jen jedno - mých tisícero kousíčků dává opět jeden celek a za to jsem vděčná! Teď již vím, že pouhá hloupost může pěkně promíchat karty a banalita se může stát složitější než se zdá! Nebo jak si člověk dokáže připustit!

Uvědomila jsem si, že jsem se docela dlouhatánský čas neozvala - ale nebudu se vymlouvat na učení, stejně by ste mi nevěřili a ke všemu bych lhala..

Ne že bych zase školu až tak zanedbávala, to před maturitou ani nešlo, ale pravdou zůstává, že jsem trajdala všude možně a tomu učení jsem moc nedala.. Taky jsem se pekelně bála, že se mi to vymstí. Ale kupodivu se na mě usmálo štěstí a 23.5. jsem odmaturovala sices trojkama, ale co na tom? Hlavní je že to mám zasebou!!  Ale bez opory bych to asi nedala - takže bych měla poděkovat mamce, že mi věřila a podporovala mě, utírala mi slzy stresu, kamaradce a spolužačce, které mi též fandili, ale především svému milovanému šmoulovi  Ikdyž on mohl za to, že jsem na učení skoro ani nešáhla a svůj čas trávila s ním! Děkuji za to, že JSI..

A co dál? Dál nic - užít si trochu volna, udělat pár čar za dosavadní etapou a čelem vystartovat do nové.. Uvidíme, zda bude vydařená ..