Orchideje milují vlhké klima, které jim dokonale poskytuje prostředí deštných pralesů a mlžných lesů na svazích tropických hor. Tvar jejich květů není pouhá náhoda.  Květy orchidejí se podobají ptákům, hmyzu i částem lidského těla. Hýří neuvěřitelnou paletou všech možných barev. Mnohé z nich jsou „ozdobeny“ barevnými tečkami, které navádějí hmyz přesně tam, kde nejlépe splní úkol opylovače.

Vůně květu orchideje je dalším lákadlem pro čichově velmi citlivý hmyz, který je hlavním opylovačem. Síla vůně je různá, většinou to bývá tak, že větší květy voní slaběji, než menší. Ty jako by si chtěly menší vzrůst květů vynahradit.

Dle nároků na teplotu orchideje rozdělujeme na chladnomilné, teplomilné a temperované – pro střední teploty. Mezi orchideje, které mají radši chladnější teploty, patří například Cymbidium. Teplotu držíme přes den na 16-18°C, v noci pak 8-13°C. Střední teploty okolo 19-22°C přes den vyžaduje například druh Cattleya, v noci jim dopřejeme 15-17°C. Druh Phalaenopsis vyžaduje teploty vyšší a to 18-20°C v noci a přes den teplotu držíme kolem 24°C. Snesou ovšem i teploty okolo 30°C.

Většina orchidejí vyžaduje spíše stinná místa, chráněná před prudkým slunečním zářením.  Druhy s tlustšími listy snesou slunečního svitu více, než druhy s jemnou stavbou listu. Orchideje je třeba rosit (o tom později), proto je důležité nevystavovat orosenou rostlinu přímým slunečním paprskům, protože zde hrozí popálení listů přes kapky vody.

Vysoká vzdušná vlhkost je alfou a omegou celého úspěšného pěstování orchidejí. Vlhkosti není nikdy dost, a proto ji rostlinám dopřejeme co nejvíce. Při vyšší vlhkosti orchideje bujně a bohatě rostou.

Pokud chceme zajistit stálou a vysokou vzdušnou vlhkost, je ideální orchideje pěstovat ve skleněných vitrínách spolu s jinými rostlinami, například s broméliemi či různými popínavými rostlinami. V takovéto vitríně se drží stálé mikroklima a sem tam stačí rostliny postříkat. Ne každý si ovšem může tuto „vymoženost“ dovolit. Pokud jsou rostliny volně v bytě je nutné rostliny ráno a večer rosit. Dobré je postavit květináč na misku s keramzitem (nebo štěrkem) a vodou. Vhodné je taky seskupit k sobě více rostlin, nebo je postavit poblíž popínavek nebo převislých rostlin.

Tak jako skoro u všech rostlin platí i zde, že i orchideje nesmí stát delší dobu ponořené ve vodě, protože by nám kořeny začaly velice rychle zahnívat. Rostlinu prolijeme vždy, když je substrát suchý. V závislosti na teplotě, vlhkosti vzduchu a ročním období se může interval mezi zálivkami pohybovat od čtyř do sedmi dnů. Pro zálivku i postřik je vhodná dešťová voda pro nízký obsah minerálních látek.

Pokud si nejste jisti, jestli je na zálivku správný čas, mějte u rostlin „kontrolní“ květináč se stejným substrátem, který budete zalévat spolu s rostlinami. Kdykoli do něj můžete sáhnout bez ohrožení poškozená kořenů a zkontrolovat stav. Pokud je čas zalévat, nesmí být substrát promočený, ale ani zcela vyschlý. Postupem času si tuto praktiku osvojíte a získáte skvělý odhad.

Orchideje jsou epifytní rostliny, což znamená, že v přírodě rostou přichycené na povrchu jiných rostlin (stromů a keřů). Rostlinám chybí kořenové vlášení, proto kořeny slouží jen k přichycení, zatímco výživu jim zajišťují houby, žijící na jejich kořenech. Substrát je tedy složený vesměs z kůry nějakého stromu – dokáže zadržet vodu, nasekaného mechu - opět je vododržný a působí jako přírodní hnojivo, a dřevěného uhlí, které je nasákavé a antiseptické. Místo kůry je také vhodné použít coco-chipsy.