Vzduch byl provoněný růžemi
seděla jsem na lavičce
v těsně padnoucích džínech
přehodila si nohu přes nohu
otočila se k fontánce
a chvíli pozorovala světlo,
které se v duhových odlescích
lámalo mezi drobnými kapkami.
V soukromí tohoto okamžiku
jsem si vychutnávala
ticho a záři
chladnou krásu
vědomí zázraku
absolutní jistotu,
že existuje mnoho věcí,
které nejdou naplánovat
a stávají se zcela nečekaně.
Díky těmto náhodám
je svět záhadnější,
zajímavější a lákavější.
Zamrkala jsem očima
jako panenka
kráčela pevným krokem
připomínající labuť
na zamrzlém jezeře
v šatech z bílého hedvábí
barvy mraků
přes celý taneční parket.
Celé tři minuty
jsem na sobě cítila pohled
ledově modrých očí,
které byly vyjímečné svou modří.
Neměly modrou barvu
jako letní nebe,
nebo odlesk moře za soumraku.
Měly jasnou
světle modrou barvu krápníků.
Na okamžik jsem zavřela oči
a představila si,
jak ke mně letí ptáček datlíček
s očima dokořán otevřenýma.
Když se naše oči setkaly
přeskočila mezi náma neskutečně hluboká
nepojmenovatelná jiskra
s takovou intenzitou,
až to zabolelo.
Miluji ptáky
a zvlášť modré.
Je v něm víc,
než jen svaly
a přitažlivý úsměv.
Má v sobě zvláštní sílu
vzrušující jiskru,
které podléhám.
Snažím si soustředit myšlenky
na něco jiného,
ale touha mě odnáší zpět
k noci plné překvapení.
I za zavřenými víčky
začínám vnímat to svrbění,
které přechází
v téměř fyzickou bolest
tu potřebu
užívat jeden druhého
divoce
impulzivně
bez zábran se milovat
cítit měkkost svých těl.
Je vůbec dovoleno
takhle snít,
když písmenko D je již obsazené ?
Zdálo se mi,
že na mě mluvíš
a že ke mně
skrz mlhu
natahuješ ruku.
V očích se mi radostí
zaleskla sklíčka slz.
Valily se proudem
po tvářích
a nechávaly po sobě
stříbřité cestičky.
Jsem ráda,
že jsi zpátky
a datel přiletěl,
protože jsme přátelé
a milenci zároveň.
Často cítím,
že jsi teplý jako žehlička
něžný jako vánek.
Rajcuje tě nádech něčeho nového
něčeho,
co vzrušuje a pálí už tehdy,
když o tom spolu mluvíme.
Slunce ostře svítilo
hřálo do tváře
na plátně modré oblohy
s bílými mráčky
kroužil datel.
Chvíli jsem ho pozorovala,
jak se vznáší
mává křídly
jako by na pozdrav.
Oslněná jiskřícím sněhem
stáhla jsem si brýle z čela na oči
a svižně se pustila
slalomem dolů.
Prudký závan větru
mi smetl kapuci na záda
chtěla jsem si ji nasadit,
ale pak jen mávla rukou
a vychutnávala si ten
báječný pocit,
kdy nespoutaný vítr
šlehá do tváře
a čechrá vlasy.
V té chvíli jsem cítila
dokonalou harmonii
s lyžemi
přírodou
tichým světem
kolem sebe.
Rolety byly vytaženy
venku se rozpínala studená
půlnoční tma
světla bytu se odrážela
v okenním skle.
Přistoupila k oknu
viděla v něm svůj obraz
smutnou kopii svého já.
Bledá tvář
pohublá starostmi
pohlížela smutnýma očima
na spící město.
Nic necítila
neměla o nic zájem
události minulého týdne
ji připravily o veškerou jistotu
a pevný charakter.
Cítila se být pouhou loutkou,
kterou manipulovaly některé události.
Opřela čelo o studené sklo
ponořena v myšlenkách
si pro sebe opakovala:
" Díky tvé přítomnosti je všechno lehčí".
Pozhasínala všechna světla
světlo ji rušilo
chtěla tmu
bylo snazší bloudit tmou
a v ní ukrýt pocit
prázdné duše.
Vypadala pobledle
jako matný odlesk
svého dřívějšího já.
Přišla o důležitou součást
svého života
bolest pryštila z každého póru
jejího těla
vyzařovala z ní
těžko definovatelná atmosféra.
Možná to bylo jen tím,
jak se zatahovala obloha
těžkými mraky.
Po všech skleněných tabulích
stékala voda
svět venku vypadal
křehce a neskutečně.
Žádný vztah by neměl být
dlouho držen ve stavu
snad to vyjde.
Nakonec musí přijít realita
a nejistota se promění
v jednu z možností
milovat i nemilovat zároveň.
Teprve,
když spadneš do propasti
polije tě ledový pot
a hrůza obemkne
všechny tvoje údy.
Teprve tam
izolovaný a vydaný
na milost a nemilost hněvu přírody
si uvědomuješ,
jak mocná je síla strachu.
Zvedla jsem k němu tvář
jeho oči byly odraženou září tak jasné,
že jsem viděla jeho myšlenky.
Zdálo se mi,
že i on čte moje.
Snad to bylo samotným světlem,
které zářilo jasněji,
když mě začal líbat
a já cítila lásku
a příslib v něco trvalého.
Měla jsem zavřené oči,
přesto jsem viděla
jeho úsměv
lesk v šedomodrých očích
vnímala kombinaci síly a něhy,
která z něj v té chvíli vyzařovala.
Bylo to tím světlem ?
Nebo námi samotnými ?
V každém člověku je světlo,
jenom čeká na to,
až bude objeveno.
znamená mnoho,
ale nemusí vždycky učinit
ženu žádoucí.
Tajemství je v kombinaci
krásy s nějakou schopností:
s vtipem
šarmem
jiskrou
instinktem
jemností.
I docela ošklivá žena
může být neodolatelná,
pokud v ní objevíte
vnitřní kouzlo.
