dentila111

V prvním náporu šílenství vášně
jsme byli oba neukojitelní
přitiskla jsem se k němu
horkým zadečkem
a naše těla do sebe zapadla
jako dvě lžičky.
Myslela jsem,
že už nemůže být nic lepšího,
než včerejšek,
ale mýlila jsem se
dnešek ho překonal.

Posadil si mě na klín
jako malou holčičku
a s vážnou tváří pronesl :
" Vpustila jsi mě do své duše
a já v ní našel
dobro a krásu ".

Nastalo dlouhé mlčení,
protože slova
byla tváří v tvář
takové pravdě
zbytečná.
Jenom z oka mi ukápla
osamělá slza
a zachytila se na řasách
jako kapička rosy
na fialovém květu.  

Autor: dentila111 v 17:45 |

V dlouhém
černém kabátu
vypadal jako sloup
tmavého dýmu,
na jehož vrcholu
zářilo zlato.
Bezchybné rysy
husté
lesklé vlasy
a oči, které nemrkaly
nezavíraly se
jen zářily
za jantarovými brýlemi.

Cítila jsem se jako omámená,
když se předemnou
jako zázrakem
vynořila jeho krásná tvář.
Byl tak blízko,
že kdybych natáhla ruku,
dotkla bych se ho.
Zážitek trval zlomek vteřiny
potom zmizel stejně náhle,
jako se objevil.

Nevím kdo,
nebo co to bylo
snad padlý anděl,
který rozhazuje
střípky lásky
mezi smutné lidi.

Autor: dentila111 v 19:59 |

Na prchavý okamžik se mi zdálo,

že se dívám do modrých hlubin

zahalený vrstvou tajemství.

Zatajila jsem dech

a pocítila chvění v prsou 

něco jako tlukot křídel ptáčka,

který se pokouší uniknout z klece.

Počáteční strach rychle vyšuměl

díky přitažlivému úsměvu,

který měl zvláštní sílu

klidnou a jistou.

Vášnivý polibek byl tak brilantní,

že zastínil i záři blesku,

který v tu chvíli udeřil.

Už mě neovládalo zoufalství,

ale naděje.

Naděje tak silná,

že zahalila vše ostatní

a naše láska získala

ocelově tvrdou pevnost.

Autor: dentila111 v 15:36 |

Bělostné a tiché

vyzařovalo vzácnou krásu

čisté bytí

beze všech obran a masek

předstírání

rozmarů a výhrad,

které jsou temnějšími stránkami vědomí.

Leželo na posteli

schoulené jako embryo

bílé jako padlý sníh

neplakalo

nesmálo se

ani neměnilo názor každou půlhodinu.

Necítilo triumf

výčitky ani smutky

vnímalo pouze bolavou prázdnotu

a čas pozvolna odkapával.

Autor: dentila111 v 12:43 |

Obdařila jsem ho

rozpustilým úsměvem

zachytil můj pohled

a koutkem úst se usmál.

Bylo mi,

jako kdybych chytila horečku

z měsíce a slunce.

Měl tak slastný výraz

jako ve chvílích vyvrcholení

v jeho očích jsem viděla

takový nával citu

srovnatelný se zemětřesením.

Tohle už není jen sex

to je láska

nebo něco hodně blízkého

opojného

co protne duši

a vytvoří pouto

na věky věků.

Autor: dentila111 v 16:24 |

Na horních větvích
a listech stromů
seděly stovky motýlů.
Třepotali zářivě modrými
i křišťálově zelenými křídly.
Takový barevný vzor
jsem ještě nikdy neviděla.

Najednou mi nad hlavou
v slunečním paprsku
proletěl jeden motýl.
Zářil nějakým
vnitřním světlem,
jako kdyby někdo
roztříštil okno
z barevného skla
a střípky rozházel
v korunách stromů.

Několik minut jsem tiše stála
a obdivovala ten
nenadálý pohled.
Pak se ke mně donesly
vzdálené hlasy
a já se probudila.

Autor: dentila111 v 18:05 |

Venku zuřila bouře
naše niterná vášeň
nás rozpalovala doběla.
Na chvíli jsme zapomněli
na smutky
starosti
zachyceny někde v prostoru
mezi nebem a zemí.

Na obloze se klikatily blesky
burácelo hromobití
zavřenými víčky jsme počítali
červené výšlehy blesků.
Naše rty se hladově
přesunuly k sobě
cítili jsme prudké napětí,
které procházelo celým tělem.
Nevnímali jsme okolní svět,
ani bouři
jenom blízkost jeden druhého.

Autor: dentila111 v 10:17 |

Přejel mi jazykem přes rty,

měl svěží dech,

jako by si před chvílí

čistil zuby.

Byl tak něžný.

Jeho polibky byly jako šepot

měkké a hřejivé.

Ucítila jsem jeho jazyk

jak si hraje s mým

olizuje ho

ochutnává

přejíždí mi po zubech a

pomalu obkresluje rty,

aby se v zápětí vrátil do úst

a poslal mě do míst,

kde nejsou myšlenky

jenom pocity,

které vyplňují vše

a krev v žilách víří

jako vařící olej.

Autor: dentila111 v 00:05 |

Někdy bych ho chtěla vyfotit,
když je uvnitř
v mém těle.
Jenom obličej,
aniž by kdokoli
znal souvislosti.

Mohla bych ten obrázek
všude ukazovat
bylo by to naše tajemství
co se tam doopravdy dělo,
protože,
když je uvnitř
jeho oči  se lesknou
jako moře
hluboké
úplně otevřené
a plné vln. 

Autor: dentila111 v 18:43 |

Nebe bylo neuvěřitelně jasné

jako by hvězdy klesaly k zemi

a chtěly se jí dotknout.

Měsíc halil okolní svět

do stříbřitého světla

v něm se i nepatrné krůpěje rosy

třpytily na stéblech

jako diamanty.

Bylo to

dokonalé prostředí pro ty,

co milují.

Porozumění pro toho,

kdo se obejde bez slov

a svýma jasnýma očima

nahlíží přímo do srdce.

Všichni máme svoje slabosti,

ale jen málokdo si uchová

čisté srdce.  

Autor: dentila111 v 17:20 |