Ahoj. Zdravím. protože už uběhla hodně dlouhá doba, co jsem naposledy psala. Nemoc mě už netrápí, za to jsem měla tak nacpaný diář, že mi na psaní nezbývalo moc času.
Poté, co doktorka uznala za vhodné, abych mohla mezi lidi, vyrazila jsem první den do školy, poptat se, co všechno mi chybí za zkoušky a úkoly. Také jsem se vrátila (posměšně na poslední den) na praxe. Dostala jsem do ruky hodnocení a vypracovala report, kde velkou část zabíral omluvný papír od doktora s potvrzením nemoci. Každý obyčejný student by vzal papíry a odešel, ale mě tížil pocit neodpracované práce a tak v instituci pokračuji dál jako dobrovolník, do konce školního roku.
Největším kaskadérským kouskem bylo úspěšné odevzdání mé absolventské práce, kdy  jsem, poslední možný termín odevzdání svazků, stihla práci vytisknout, nechat svázat ve třech kusech a následně odevzdat. Byl to jeden z mála dní, kdy jste mě mohli na ulici potkat v sukni, pěkné halence a dostihových botách (ošoupané tenisky), jak se řítím po chodníku jako šílenec v červeném ferrari. Rozdíl je v tom, že tenisky mám černé a lépe se s nimi parkuje :D
Odevzdání práce byl k mému překvapení jen začátek kolotoče. Následovalo odevzdání indexu, naučení se učiva za cel tři roky, rozcvičení jazyka, aby se při zkoušce z angličtiny nezamotal a dolovení potřebného počtu kreditů na VŠ, úplně v jiném městě, než je Praha, aby mě pustili do druháku. O stíhání výdělečné práce, účasti na svatbě (jakožto host) a návštěvě známých, ani nemluvě. Byla jsem doslova závislá na mobilním telefonu a proto se mi hned týden po začátku zápřahu = sesypal. Takže jsem zprovoznila svůj starší mobil, kde samozřejmě nemám všechny kontakty: "situace pěkně na palici".
Výsledky zběsilého období jsou pozitivní. Úspěšně jsou dokončila VOŠ v Praze, dosáhla potřebného počtu kreditů na škole druhé a jako bonus se naučila běhat na podpatcích. :D Tenisky ale jen tak nevyměním. Jako mnoho pracujících žen jsem si je ponechala na řízení v autě,. Už se mi stalo, že na mě lidi překvapeně koukali, když jsem došla k zaparkovanému autu v lodičkách a přezula dostihovky, abych řídila. Nejvíc se pochopitelně smáli muži.
Klid jen tak mít nebudu. Chystám se zapsat si další přeměty ve škole, hledám práci v oboru (když už ten diplom mám :)) a na prázdninny mám ještě hodně dalších plánů. Berte, jako já, hektické situace pozitivně (nutí Vás sportovat a přináší pěknou figuru). Přes všechny ty kotrmelce doufám, že se koulím dopředu k cílové pásce a ne někam šikmo.

Hezká den
Derien, DiS.