Každé ráno svět pod tíhou mraků zaniká.
Zvoněním budíku přichází panika.
Zatím, co slunce do rána nám vejde,
v tisících hlavách otázka vzejde:
"Vejdu se dneska do autobusu?"
Zmačkaná těla kolem se rojí,
do útrob prostředku všechna pak chtějí.
Vejdu se? Nevejdu? Šlapajíc si na boty!
Ve větru chytajíc své denní trampoty:
"Hopsa, hej, do stresu!"
Já dneska nejedu! Já nikam nejdu!
Čajík si uvařím a s košem dojdu.
I když tak po ránu ze srdce prosím,
autem se nejede, do práce musím.
"Ta cesta je mládě od MUSU!"
Tak pěkné cestování ;)
Der :)
06.12.2014 11:27:35, yahoocom
Vše je v pohybu, a tak se stává běžně to, že něco už není tam, kde to dříve bylo, nejistota je zde jedinou jistotou, optimismus je pokrytecká maska, kterou používají pesimisti, aby oklamali naivní pesimisty. Pud sebezáchovy je pesimistický k tomu, co nám hrozí jistou smrtí, a díky tomu dokážeme překonat deprese v ubohém zaměstnáni a v bídě, naše pesimistické pudy zde jsou miliony let, a nepodléhají nikdy módním ideologickým optimistickým svatým nesmyslům. Staré informace byli eliminované z nabídky a musíte si prohlédnout novou nabídku, co bylo to bylo, dneska je vše už jinak, nemá smysl opravovat staré, lepší je staré novým nahazovat.