Tímto slovem se dá popsat celý můj týden nebo i měsíc.

Od té doby, co jsem plnohodnotná členka živného procesu, bydlím v oddělené domácnosti, jsem spolumajitelka domácí mini-zoo a vlastním dvě kočky; je má pracovní doba neurčitá. Už jsem skoro zapomněla, jak vypadají drobné požitky a radosti. Možná proto si jich nyní cením o to více.

Dnes dopoledne jsem po konzultaci na nejmenovaném institutu, měla asi hodinu čas před plánovanou návštěvou lékaře. Dopravní řetěz mě dopravil až na jarmark uprostřed města. Bylo tam krásně. Barevná keramika, lidové řezbářství, ručně vyráběné šperky, BIO produkty a květiny. KVĚTINY! 

Ihned jsem se musela ztratit v záplavě barevných okvětních lístků. Napadlo mě, že zakoupenými květinami někoho potěším, ale koho?

Ze zamyšlení mě vytrhl prodavač květin: "Chcete něco k nim, nebo to bude jen tak do papíru?"

Podala jsem mu tři jemně růžové růžičky: "Jen do papíru. Děkuji Vám."

"To je pro Vás?"

"Ne, pro mojí kamarádku. Určitě potěší." jala jsem se platit.

"Co máte s rukou?" zadíval se během přípravy mého nákupu na mou pravou ruku v ortéze.

"A chcete pravdu, nebo to krásné?" 

Usmál se. "Asi pravdu.."

"Udeřila jsem psa."

"Cože jste?"

"Natáhla jsem jednu psovi."pokrčila jsem rameny.

"To žena jako Vy bije zvířata?" zubil se od ucha k uchu.

"Ano. Konkrétně jednou jednoho." přikývla jsem. "Zničil mi několika měsíční práci a mě popadl vztek, když jsem viděla jak kouše mé pracovní desky."

"Pecka! Tak to máme asi velkou rasu!"

"Ani ne. Je mi tak po kolena. Ale já jsem ho tři dny předtím trimovala."

"Aha. To je?"

"No, víte, některým loveckým plemenům psů nevypadávají chlupy, takže se musí vyškubat hřebínkem. Ta naše domácí tlama je pes na divoká prasátka, takže má po oškubání srst jako ocel. Pak jsem ho praštila a naštípla si ruku." podávám prodavači dvousetkorunovou bankovku na zaplacení.

"Wow! Nechte to, nic nechci."lišácky na mě mrká. "Opravdu...Sluší Vám to."

"Děkuji."

"Zase někdy přijďte. Srůstejte a nebijte psy!"

Po rozloučení jsem neplánovaně navštívila svou kamarádku, která bydlí nedaleko pracoviště lékaře. Měla radost.

Jarmarkové  setkání ve mě posílilo odhodlání věnovat se více soukromému projektu, do kterého jsem se nedávno pustila. Chci mít víc času na milá setkání a změnit živný na životní!

Mimochodem zítra si jdu koupit nové boty...Ať žijí hafani!

pa

Der :)