Každý den si beru v dopravě noviny. Určitě je někteří z vás také znají. Výtisk zdarma obdrží každý, kdo si vystojí frontu. Ostatně takhle to v Čechách je. Zdarma si vystojíte frontu, počkáte až si člověk před vámi nabere alespoň pět výtisků (pro Mařenku, pro Pepičku...pro já nevím koho) a uzmete si jeden (JEDEN!) svazek novin a spěcháte třeba do autobusu.

Při troše štěstí, si v dopravním prostředku sednete a otevřete čtivo. Přejdete politické řeči a chvástání nově zvolených lidí ve vedení radnice, spěšně pročtete několik článků o společenském dění ve městě a: prásk! Titulek hlásá, že je naprosto strašné, že lidé nepomáhají seniorům v nastupování a vystupování do tramvají. Pravda je, že i já se, po zkušenosti s velmi nepříjemnou reakcí seniorky, v tomto směru nijak neangažuji. Abych se pokusila paní po oslovení pomoci a ta mě seřvala, že jsem jí dovedla k sedačce napravo a ona chce na druhou stranu, kde sedí ta dlouhovlasá slečna. Tak to mi za tu námahu vážně nestojí. Na co si budu kazit den? 

V cestování obecně platí, že lidi po nastoupení do dopravního prostředku nevidí, neslyší, možná ani nedýchají. Ostatně, je i tohle důvod, proč maminky nemohou nastoupit či vystoupit s kočárkem, mladí sedí a těhotné ženy či starší osoby stojí. Je jednoduší zavřít se do bubliny a okolí vzkázat: "Pomoz si sám/a!" Ale kam to tímto stylem dopracujeme? Každý si nemůžeme dovolit osobní autobus nebo vagón metra. Agrese cestujících stoupá a  za chvíli bude nutné mít pancířové brnění, abychom nepřišli při cestování k úrazu.

Cítím na sobě, že se pomalu stávám součástí procesu izolace v buňce anonymního davu. Zatím ale patřím k těm lidem, kteří mají neodolatelnou touhu s úšklebkem vytáhnou z kabely nůžky a začít stříhat všechna kolem chodící sluchátka!

Cestování zdar!

Der :)