Cením si, když mi někdo řekne: ,,Miluji tě.´´ S díky příjmám, ale moc tomu nevěřím (mimo nejbližší rodiny + Kačulky). Tato slova díky komerci a přílišnému užívání zevšedněla. Fakt, že svůj protějšek milujete, si uvědomíte až když vám milovaná osoba navždy odejde. Zemře...
Chybí vám její kroky, úsměv, dotyk, polibek; jak ráno vstává, jak vás probouzí; vtipkuje; způsob jak vaří kávu, ranní rituál;atd...najednou tu není. Smutnění?- Měli jste přece čest, setkat se s člověkem, který si s vámi vyměnil kousek sebe. Srdce. Ale i to puká osaměním...
Řekni mi raději: ,,Mám tě rád.´´ A já tě neopustím :*

pa kulíšci Der:)