Prokletými básníky....

Mlčenlivá

Malé dítě pláče, slza na chodník dopadá.
Jako monstrum jeví se křivda, když člověk víc už nezvládá.
Slzy sbírá dívka, kulaté jsou - perly, záře mámivá.
Dětské oči, láskou by vás snědly, těžce před nimi pryč se utíká.

Nemohu, už nechci! Opouštět další lidská srdce,
vytratit se - vzpomínka tíživá.
Nechci říkat, že láska chutná trpce
- první nadšení smutek vystřídá!

Spřažená-li srdce, jako v kleci žijí, zlostí bouchají.
Tiše za ně v koutku trpí jiní, dítka čekajíc doufají.
Skla duší, už dávno nejsou čirá...
bojí se jít dál, ve tmě vlče číhá...
                                            Dál už nebudu!

zatím ahojky Der:)