Po dlouhé době jsem měla pracovní víkend. Ze začátku jsem z toho moc nadšená nebyla. A tak jsem mířila do výšin čtvrtého patra sídelní budovy s patřičně posmutnělým výrazem ve tváři. ,, Achich, ouvej...´´říkala si krčící se dušička. Mé ráno začalo až ve výtahu, kdy jsem postřehla mladého sympatického muže.

Avšak nevěnovala jsem mu více pozornosti, než jeden posmutnělý úsměv. Pak jsem se otočila zády a čekala, než nás výtah dopravý do zvoleného patra. Všimla jsem si, že míříme i do stejných vstupních dveří, ale jelikož mi pochvilce zmizel z dohledu, domnívala jsem se, že je to nový příchozí - člen z vedení - kterého jsem doposud neměla možnost pokat, jelikož jsem víkend v této práci trávila poprvé. Někdo z vedení tam být musí - i o víkendech.

Z mladíka se po dvaceti minutách vyklubal nový kolega. Byl v práci prvně, takže se vše teprve učil. Poklábosili jsme o všem možném. Zašli na ,,obědokafe´´. Prostě pohoda :)

Těším se na další víkendovou směnu...pa Der:)

P.S.: Třeba se uvidíme i dřív :)