Dnes ráno mě probudil můj tříměsíční kocourek. Kapky deště bubnovaly na střešní okno a venku vůbec počasí, že by psa nevyhnal...Musel mě budit asi třikrát, než jsem se konečně postavila na nohy a otevřela dveře pokoje, aby mohl vyrazit "do světa". Rána, jako bylo tohle, nemám ráda. Jsou těžkopádná a jakmile vystrčím nos z postele, už je ve vzduchu cítit nepříjemnosti. Dusno, které věští nějakou hloupou hádku, problém, nebo co já vím... možná to znáte...
Několikrát mě napadlo, jaké by to bylo, kdybychom se každé ráno probudili jinde a jinak...do nového světa plného nových možností...každý den by byl vlastně originál a týdny by se neslévaly do, pro lidi, nudného stereotypu...
Na druhou stranu jsem ráda, že mě každý den budí Matýsek a když přijdu dolů do kuchyně, vidím naše u stolu, jak pijí kafčo a spokojeně snídají...Vidět každý den jinou cizí tvář hned po probuzení, to bych po sléze z postele nevylezla vůbec! Nejen proto, že by se mi nechtělo přelézat ty, co lekli jako rybky - po té, co odkryli deku :D , ale i proto, že se na tu ranní idilku už zvečera moc těším...
Ránní podívaná je tedy báječná! Má sestra si pěkně schrupne až do oběda, avšak k pozdnímu odpoledni se začne naplňovat ona věštba ranního počasí...Vznikají absolutně zbytečné dohady a radost, že se mi to po ránu jen zdálo, je ta tam...
Možná je to jen síla vůle a vnitřního přesvědčení, že to tak má být, možná to jen patří k dennímu rituálu..nevím...ať už to každý má jakkoliv veřím, že každému se den vydaří podle toho, jak si jej ráno vnitřně nastavý. Stejně tak, jako když jdete psát písemku a říkáte-li si předem, že dostanete čtverec. Vsaďte se, že jen mít budete, ne-li hůř...
Říkám tedy: ,,Každému co jeho jest. Ale rána máme ve svých rukou." ;)
Mějte se krásně kulíšci páčko Der:)