Autorská básnička, jež se jednou stane velkým nástěnným obrazem...

Otázka

Co je láska? Kdo jí cítí?
Komu také brání v žití?
Komu hrdlo, srdce svírá
Tahle prach podivná síla?

Skáčí pro ní lidé z mostu,
Jiní skládají jí poctu, v přenádherném Máji.
Další trpí, vraždí, hýří!
Běda tomu, komu cestu zkříží! Navždy ztracen je…

V řadách uzavírají ji v sobě, hlavy makové…
Jaké je nové – jaké neměnné?
Kolik srdcí zabila jsi asi?
Jak moc je to bolí?! Ach, ty křičející hlasy!
Ať přestanou…! A mlčí!

Ve světě duší, jako po boji je.
Ticho a klid, těžce se tu žije.. V poli makovém nikdo nemluví…
Vydáme se na čas hledat jiná pole,
Kde se usmívají, sladce se jim žije…v ďábelském opojení…

Takže o ní vlastně nikdo neví…
Pouze chemie v hlavách se jim rojí…pudy zvířecí!!!
Žít s tou krásou, život někdy stojí.
Zemřít, znovu narodit se noví.
Cítit bolest – copak to je nebe?…
Pokud ano, mám je skrze tebe.
Duše pekelná…

Mějte se krásně kulíšci pa Der