Pátečnímu ránu se jen tak něco nevyrovná. Vstávání a výprava za denními povinnostmi probíhaly v maximálním zrychlení. Cestou do prací jsme potkali myslivce, který střelil lišku a přes cestu nám přeběhli čtyři pořádní kanci. Pochopíte tedy, že když jsem těsně u Prahy uviděla běžícího pštrosa na poli, bylo mi hnedka od rána mdlo. Nehledě na to, že mamka i kolegové v práci z mého ranního zážitku usoudili, že jsem buď přepracovaná, unavená, nebo naprostý blázen.
Záchrana přišla až kolem jedné hodiny odpolední. Jedna z příchozích kolegyň uvedla vše na pravou míru. U Prahy je totiž pštrosí farma, takže jim nějaký z dorostenců jednoduše prchl… Ani nevíte, jak se mi ulevilo...
V pátek mi také volala jedna z kamarádek. Vyprávěla mi jednu úsměvnou historku z vyučování. I pro ní začínal den poněkud hekticky. Vstala pozdě, hnedka jak vylezla z baráku se jí zlomil jeden podpatek (tak ulomila i ten druhý aby nepajdala), plus - řada věcí se nepovedla tak jak měly. Ve finále přišla pozdě na přednášku.
Profesor, který má nejen tři roky do důchodu, ale také na začátku každé hodiny zkouší z předchozí probrané látky (z minulé hodiny), ji náležitě přivítal se slovy: ,,Tak třeba vy slečno. Určitě jste se svědomitě připravovala. Odpovíte mi na položenou otázku?´´
Reakce: ,,Ne, nevím.´´
,,Tak vy jste se nepřipravovala! Měla by jste se tedy více učit!´´ (Má kamarádka se od učebnic nehne ani v práci).
R.: ,,A vy by jste měl umřít. Přípravu by jste mi značně usnadnil.´´
Po těchto slovech se má kamarádka opět zvedla ze židle a opustila místnost. Po její spolužačce jí bylo vzkázáno, že na další přednášku už docházet nemusí, protože nejspíše zápočet nedostane. Má kamarádka nelenila a došla si k doktorovi, který jí potvrdil, že má rozhozené hormony a tudíž její dnešní náladovost je omluvitelná. A v absolutním pořádku. :)

Tato historka mě utvrdila v tom, že pátek byl opravdu něčím zvláštní. A co jste prožili vy?

pa Der;)