duo-vac

  Draze koupený hodinky rozvibrují noční stolek a mý sny do neznáma. Bledý tapety v rácmi divnýho vkusu a zašlá televize s ovladačem bez baterek. Urovnám si fakta a první vjemy po celkem divný noci s celkem fajn slečnou. Motelovej pokoj nabízí vše potřebný pro důstojnenj odchod. Nic navíc. Ledová sprcha mě přesvědčí o přítomnosti dalšího novýho dne. Na nočním stolku obálka se srdíčkem. A v ní dopis.

Doufám, že to co se tuhle noc stalo nebereš na nějak těžkou váhu. Víš, chtěla bych tě spíš jako kamaráda. Vůbec nejsi špatnej, ba naopak, chvílemi mi s tebou bylo dobře... No, v recepci jsem ti zařídila menší snídani. V tý recepci nech taky klíče. Měj se a ahoj.

  Srdíčko na obálce je ted spíš výsměchem. Typickej konec mýho pokusu přerušit samotu. Je mi ale mnohem líp když vím na čem jsem a že už se sem asi nikdy nevrátím. Nezamiloval jsem se. To býval velkej problém u mě, ale dnes už jsem chladnej. Vzdychám v rytmu svýho testosteronu. Mizím z pryč. Na chodbě zní televize z mnoha pokojů. Každej pokoj má zaplý něco jinýho. Ale nikdo nemá porno. Anebo je to jinej druh.

  Na recepci si mě s úsměvem prohlídne mladej kluk. Podám mu klíče. Na to on reaguje hmatem pod stolek a v jeho ruce se objeví malej talířek s jogurtem a chlebem. "Pro neplatící hosty", pronese. Hlas mu hraje čistým a nezkaleným štěstím. "No, ale vypadáte líp, než ten z minulýho týdne", ušklíbne se v momentě, kdy odmítám jeho verzi snídaně. "A vy jí zase vzkažte, že mám AIDS". Zašvitořím a dřív, než stihne maník nějak zareagovat, beru za kliku.....