duo-vac

Jsem v městě. V zámku se koná párty velkýho kalibru. Půjdu tam. Ale až si dám pivo. Jdu na náměstí. Je večer plnej vůně semene a horkýho klínu. Oranžová dlažba a žlutá zářivka rýsuje stíny do tvaru snu. Hledám hernu. Plnou životem otrávených lidí. Takový na mě kašlou. Našel jsem ji. Podlouhlá místnost s herními automaty a telkou nad barem. Zrovna v ní hrál český team. Proti Kanadě. Komentátor vycákanej jako pokaždý. Ten ví i kam chodí hráči srát. Rozplývá se nad českou hrou plnou šancí a spýlá fakt dobrýmu golmanovi Kanady.

Vedle mě sedí potetovanej šílenec. V láhvi před ním něco piva. Začne se mnou kecat. Odkud jsem a tak. Bla, bla, bla. Nic mi to nedá. Začne kecat o sobě. Prej má tetku z místa, kde bydlím. KOukám na něj a srkám pivo. Tetka musí mít radost z jeho krásnýho piercingu v nosu. Je mi ale celkem u prdele. Debil. Bil by se. Ale já ne. Já bych vzal roha. Anebo ještě radějc koukal na hokej.

Výčepní má pivo rád. Evidentně na něm postavil svou kariéreu ne li smysl života. Vypadá jak bodyguard z pivovaru. nebo hlídač chmele. Roztáčí pípu až se jí motá palice. Mizím. K šílencovi s tetkou za humny se připojilo vlasatý pako. Ale hází dobrý džouky. Sednu na náměstí na kašnu a vytáhnu jointa. Lavičky plný lásky a smíchu. Rozkošná krása. Rozkošně potáhnu. Aby to bylo vše taky rozkošný.

Už se mi nechce psát. Tak to nechám na jindy.