Nedáno mi někdo řekl, že nejsem normální. No, chtěl jsem se začít asertivně hádat a hádku jsem vyhrál díky teorii, která mě napadla téměř okamžitě. Totiž teorie lidské normality. Její princip je jednoduchý.
Každý má něco navíc (případně něco namíň), každý je něčím originální, zkrátka, každý je NĚKDO. Kdyby se určily nějaká ,,kritéria normálního člověka´´ a všichni by podle nich měly vycházet, nikdo by nebyl NĚKDO, ale všichni by byli ,,normální´´. Všichni by byli stejní, nikdo by nebyl ničím originální. Ovšem právě díky originalitě (ať už kladné nebo záporné) se stáváte NĚKÝM (a je úplně jedno jestli Superstar nebo vyhlášený debil). Je sice v jistém smyslu logické, když vám někdo řekne, že nejste normální, jelikož to pravděpodobně nemyslí kladně vůči vaší osobě. Ale je snad on normální? Ovšem že ne! Ptáte se, proč je stoprocentně vyloučeno, že je normální? Odpověď je jasná. Kdyby totiž tento jeden člověk právě například vyhovoval standardům ,,normálního člověka´´, nejen že by nebyl normální, už proto, že by byl v menšině, a je logické, že normální bude nejspíš většina, ale stal by se NĚKÝM originálním (pravděpodobně tzv. ,,normálem´´) právě kvuli tomu, že většina nevyhovuje požadavkům ,,normálního člověka´´.
A proto, když vám někdo řekne : ,,Ty nejseš normální!´´, neváhejte mu asertivně a pochybovačně zárověň odpovědět : ,,A ty snad ano?´´, protože nikdo není normální.