V posledních třech čtyřech dnech jsem se nějak rozepsal, a tak přináším další článek. Myslím, že ,,Můj´´ jev už se snažilo vysvětlit hodně lidí, ale já jsem určitě první, kdo ho po sobě pojmenoval , takže opět originál. Jedná se o jev nejvyšší a nejkrásnější stránky psychologie - lásky. To jsme samozřejmě v mém případě nikdo nečekali, že. Stručná definice celého jevu by mohla být : jev, kdy dochází k situaci, ve které se člověk bez jakýchkoli náboženských, rasových, nebo jiných odlišností dostává do psychologického rozhraní, kdy pozici ,,milovaného´´ nezstává jeden, ale dva lidé (předpokládá se, že opačného pohlaví, alespoň většinou). Laitsky řečeno, kluk nebo holka se zamilují do dvou holek nebo kluků. Ovšem podstatná pro nás v teď není definice, i když se samozřejmě hodí, ale odůvodnění. Prvním faktorem ke vzniku Vojtkova jevu je člověkova momentální ,,zamilovaná situace´´. U vojtkova jevu vycházíme ze základního faktu, že člověk před spuštěním řetězce jevu miluje jednu ze dvou osob jevu. Asi si říkáte, jakou měla pro tento článek předchozí věta podstatu. Vysvětlíme následovně. Oběťi jevu to totiž s první milovanou osobou vůbec nesmí vycházet podle jeho představ, a tak začne podvědomě, ano, skutečně podvědomě, hledat, jakousi oporu, horší náhradu za prvotní dokonalost, kterou ale pořád miluje. Po sléze ji skutečně najde, a zde začíná moment propuknutí jevu. Zjistí totiž, že druhotný subjekt se na ůrovni dokonalosti rovná, či dokonce mírně převažuje, subjekt první, což vede k následnému zamilování se i do druhého subjektu, či dokonce k jistému druhu poblouznění. První subjekt ovšem i přes ten druhý, i když je třeba ještě dokonalejší, hraje stejně důležitou roli v životě daného člověka. To už je Vojtkův jev v plném proudu. V tomto bodě si již jistě říkáte, že člověk postižený ,,jevem´´ by patřil jedině na psychiatrii. Ovšem opak je pravdou. Tento člověk naopak začne pod vlivem deprese způsobené jevem aktivněji přemýšlet o tom, jestli jeden přebytečný subjekt nevyřadit, a srovnává jeden s druhým. Jedna možnost je, že dojde k závěru, že jeden subjekt je lepší než ten druhý, tedy Vojtkův jev u něj skončí, druhá možnost pak je, že se zblázní, ovšem je i třetí možnost. Totiž ta, že člověk sice zůstane pod vlivem jevu, ale bude to mít v hlavě natolik v pořádku po přemýšlení o celé situaci, že jeden subjekt v mysli nebude překážet tomu druhému, tudíž Vojtkův jev u takového silně vyrovnaného člověka vůbec nehraje roli.