30.Březen 2009,21:58
V předminulém článku jsem docela obsáhle pohovořil o hranicích lásky, a dnes bych se chtěl zaměřit na hranice jiné - vesmíru. Nebojte se, nebude to tak složité na pochopení jako minule, ale tentokráte to bude náročné pro vaši obrazovou představivost.
Já jsem zastánce názoru, že hranice vesmíru nejsou, ale pokusil se někdo tento názor vysvětlit? Jistě ano, ale ať jsem na internetu hledal, jak jsem chtěl, nenašel jsem o tom ani slovo. A právě proto se to pokusím vysvětlit já. Ač vás to možná překvapí, neuvedu zde žádný složitý vědecky výpočetní vzorec pro zjistitelnost nekonečnosti vesmíru podle dálky dosahu radioaktivního záření do prostoru. Půjde čistě o vaši schopnost představit si prostor. Přikročme už ale k věci. Vycházejme, pro jednoduchost,  z nepravdivé mýšlenky, že celý vesmír je tvořen pouze naší galaxií. A teď si představte, že kolem té kulaté galaxie je jako hranice normální kamenná zeď o výšce asi 2 metry. Když se přez ni ale podíváte, vidíte pravděpodobně (vycházím z vlastního výzkumu) za tou zdí prostě tmu, nebo prostě jen bílé světlo (nebojte, ještě jste neumřeli :-)). Mimochodem, jestli vám nejde si to představit, zkuste zavřít oči, a poprosit kolem sebe o ticho, ano? Pokud jste dospěli až k tomuto bodu, zkuste si představit to, že by tam ani to bílé světlo, ani ta tma, nebyly. To je horší že? Asi si položíte otázku, co tam je? Možná začnete také věřit v to, že tam opravdu nic není. Ovšem důkazem, že tam něco je, je právě to, že my si neumíme představit to NIC. Buď tam vidíme bílé, nebo jakékoli jiné světlo, nebo tmu. A kdybyste se snažili sami sebe přesvědčit, že je to NIC prostě průhledné, tak jste naopak získaly zalší důkaz, že tam něco je, protože opět musí být něco, co je průhledné. Teď si představte oddálený obrázek galaxie podobně, jako když se díváte na Zemi na Google Earth. Opět ve své představivosti kolem té kamenné zdi vidite tmu, nebo nějaké světlo. Obojí dokazuje, že i za těmito hranicemi musí být nějaký prostor, jelikož je v něm tma, případně světlo, což znamená, že světlo od nás proudí až za zeď, a nebo, kdyby tam světlo ,,nedosáhlo´´, je za zdí nějaká hmota, která ovšem opět vyplňuje vesmírné nekonečno. Doufám, že jste nezapoměli, že je to jen obrazně řečeno, jelikož samozřejmě víme o galaxiích kolem nás, tak si případně místo naší galaxie zkuste představit vesmír, jako nějaký kruh, nebo něco takového. Myslím, že už jste všichni pochopili, že tady nemluvím o ničem jiném, než třeba jen o nějakém prázdném prostoru, ale třeba také o nějaké exotické hmotě, kdo ví. Jistě si řeknete, jaký význam pro nás má nějaký prázdný prostor! Ano, jistě, pro nás žádný, ale pro tuto teorii samotnou má význam přímo klíčový, jelikož všemi představivostními důkazy, která byly uvedeny, je dokázáno, že vesmír nemá konce.
Tak doufám, že jste vše pochopili, a kdyby ne, jako obvykle se na mě obraťte vzkazem.
 
kategorie: Teorie
vložil: jvoj
Permalink ¤ 4 komentářů
24.Březen 2009,21:46
Vážení přátelé, dnešní článek se nebude týkat psychologie, jako spíše úvahy nad výrazným krokem Nového amerického prezidenta Baracka Obamy. Již v lednu byly na Obamův příkaz zrušeny všechny rozvědky CIA po světě kromě samotných spojených států. Zamysleme se nad výhodami a nevýhodami tohoto kroku.
První nevýhodou, ano začínám nevýhodou, protože je to věru zásadní věc, je právě případ samotný. Předchozí věta vůbec nedává smysl, a právě proto o ní pohovořme šířeji. Osobně si myslím, že Obama si tímto krokem zajistil značnou díru do státní kasy, jelikož CIA, a to se mnou jistě všichni budete souhlasit, dostane své lidi po celém světě kdykoli, jakkoli, za jakoukoli cenu. Myslím, že již všichni vidíte ten problém. CIA je zestátněná organizace, a tudíž, pokud v ní budou moci pracovat především lidé z ameriky, utratí se při misích spousta peněz za dopravu. Ovšem tato nevýhoda má i své výhody (všichni chápeme, že...)! Je možné, že Obama, ač si to možná neuvědomoval, zajistil tímto krokem jakousi lehčí polapitelnost významných zločinců mimo ameriku. Tím, že informaci o rušení rozvědek zveřejnil, možná zajistil falešný pocit bezpečí zločincům po světě, kteří se vůbec nemusejí dozvědět, že agenti CIA i přesto, že již po světě žádné rozvědky nejsou, je mají pořád na očích, a sledují každý jejich pohyb od ilegálního obchodu se zbraněmi až po chvíli, kdy si na záchodě sundají kalhoty, aby mohli vykonat preventivní potřebu... Ovšem mě, jako evropana, Obama zklamal ještě jednou věcí. Tím, že teď existují pouze americké základny CIA, si zajistil, že u CIA budou v drtivé většině pracovat lidé s americkým občanstvím, což znamená, že se tím ještě více snižuje možnost, že bych pro CIA někdymohl začít pracovat. Tolik tedy k Obamovu kroku, a doufám, že jsem vás neunudil k smrti.
Zdraví 836351813252, budoucí agent CIA.
 
04.Březen 2009,17:06
Po dlouhé době sem zase píši, jelikož mě zase něco napadlo. Po přečtení můžete sami posoudit, jestli jsem za tu dobu ztratil literární střevo, nebo ne...
Dnes bych se chtěl zaměřit na pojem ,,Hranic lásky´´. Ano, na jednu stranu si řeknete, že to zní pěkně, na druhou zase, co to tom asi můžu psát, že? Základním faktorem je názor lidstva. Těžko bych asi rozděloval lidi s temi dvema jinymi nazory na procenta, ale rozdělím si je na skupiny. Jedna skupina si myslí, že hranice existují, druhá zase ne. Ano, zní to primitivně, ale málokdo se to snaží odůvodnit. Já si myslím, že oba názory jsou správné. Zaměřme se teď na každý zvlášť. Hranice lásky mohou existovat, pokud tento názor, respektive teorii, zaměříme na člověka jako jednotlivce. U člověka jako jednotlivce může být láska ohraničena už jeho smotným narozením a smrtí, vzato v časvém smyslu. Ale to není jediná hranice. Druhá může být ta, že člověk se snaží pro svého milovaného udělat všechno, bez jakýchkoli hranic, ovšem většinou to není reálné, jelikož mu mohou dojít nápady, případně mohou dojít nápady partnerovi, atd. A je tu ještě třtí hranice, o které se můžeme dohdovat, jestli to vůbec hranice je. Je totiž jen z jedné strany. Jedná se o začátek lásky. Pravda, začátek lásky je asi totéž, co její zrození, což nás také přivádí k logickému závěru, že v případě, že byste milovali již od narození, se tato jednostranná hranice rovná hranici narození. Ovšem pozor! Naše jednosměrná hranice má spojitost i s druhou stranou ,,hraničního přechodu´´ narození-smrt, totiž se smrtí. Pokud totiž milujeme danou osobu až do smrti ( a teď záleží na vás, jestli od narození nebo ne) navazuje naše jednosměrná hranice na smrt, čímž vzniká ztrojený hraniční přechod narození-začátek lásky-smrt. První dva ,,checkpointy´´ na hranici se samozřejmě mohou rovnat. Myslím tedy, že k názoru č.1, tedy, že hranice lásky existují, jsem již řekl dost, takže se pojďme zaměřit na názor opačný. U teorie, že hranice lásky neexistují, je nutno aplikovat ji na lidstvo jako celek. z předcházejících poznámek k teorii č.1 totiž logicky vyplývá, že aplikována na člověka jako jednotlivce, nemůže být pravdivá. V teorii č.2 nejde o nápaditost lidí, ani jejich počet, ale pouze o časoprostor. Láska, jak všichni víte, tu je již nesčetně tisíc let, a stále pokračuje dál. Už chápete, o co jde? Láska se ,,předává´´ s generace na generaci, a tak to půjde pořád dál, protože láska nikdy úplně nevymizí. Ovšem pozor! Jestli je tato teorie pravdivá, nemůžeme také ve skutečnosti říct, jelikož nemůžeme vědět, jestli bude svět zničen, jestli jakýkoli život vymizí, atd. Ovšem za předpokladu, že lidstvo tu bude věčně, je tato teorie samozřejmě pravdivá.
Tak já myslím, že jsem toho řekl dost, takže případné otázky pište do komentářů.
 
kategorie: Teorie
vložil: jvoj
Permalink ¤ 3 komentářů