Před třemi dny jsem si opět zapamatoval... alespoň část jednoho mého snu. Jeho obsah sem píši proto, že nechci, aby se něco takového stalo i ve skutečnosti.

Bylo to někdy v zimě,...bydleli jsme na jednom zámku, který měl v každém rohu jednu věž. Na celém snu si pamatuji úplně přesně jen konec, protože ten byl nejdramatičtější. Nši spolubydlící z nějakého neznámého důvodu, odpálili severozápadní věž (vím, že to byla ta, protože to tam bylo napsané) hodně silnou náloží dinamitu. Naneštěstí jsem v té věži byl já, a jeden kamarád z tábora. Podařilo se nám vyběhnout ven ještě před zřícením věže, jelikož jsme byli v přízemí. Venku již, kvůli výbuchu stáli všichni obyvatelé zámku. Před zámkem bylo malé parkoviště, na kterém stála 3 auta : Zelenomodrý favorit, stříbrná fiesta a modrá oktávie.za parkovištěm (a to je velice důležitá okolnost) byl úzký pruh trávy, a pak sráz. Byly jsme rádi, že jsme z toho vyvázli živí, a jánedaleko ode mě spatřil Kristýnu K.. Zamířil jsem k ní, protože jsem ji chtěl obejmout (byl to jen sen!!!) , ale pak jsem si uvědomil, že vlastně miluju SNÍ, a netaktně jsem jí to řekl (byl to jen sen!!!). Mezitím odjeli z parkoviště všechna auta kromě zelenomodrého favorita. Po tom, co jsem to Kristýně řekl, udělala stašlivou věc. Utekla, nasedla do favorita, rozjela se přímo ke srázu, spadla z něj a při pádu se i s autem rozdrtila o strom. Byl to neuvěřitelně šokující pohled, který bych v žádném případě nikdy nechtěl vidět v reálu. Měla mě tak ráda, že se kvůli mě i zabila...

Když máte někoho opravdu hodně rádi, a on vás ne, nikdy nic takového nedělejte. Nejenže vám ten dotyčný za to nestojí, ale hlavní důvod je ten, že svou smrtí byste více ublížili těm, kteří vás rádi měli...