No a jsem tu z dalším, detailně zapamatovaným snem... Pro některé to (bohužel) bude motivace lézt na balkóny, pro některé (hlavně pro holky, protože pro ty by tam nic nebylo), zase odpuzením...

S bratrancem jsme šli po ulici směrem k nějakému domu, který měl okno hned vedle v chodu. Tam mi chtěl ukázat podivné chování jednoho malého kluka, který bydlel v pokoji, který měl to okno. Šlo o to, že když bratranec otevřel dveře do toho pokoje a něco mu přikázal, neudělal to, ale místo toho vyskočil tím oknem ke vchodu a utekl. Problém byl tentokrát v tom, že když chtěl vyskočit, uviděl tam mě, takže si netroufnul, a raději poslechl bratrance. V jsme ale uslyšeli, jak ze zhora přichází jeho otec. Honem jsem skočil na nejbližší balkón, který byl po mém pravoboku, a vylezl jsem na další o patro výš. tam jsem se zkrčil, aby mě nikdo neviděl. Když jsem se ale chtěl následně zase vrátit dolů, zjistil jsem, že u kraje balkónu je přidělaný asi jedenapůlmetrový parapet (ten tam předtím nebyl!!!). Začal jsem proto usilovně klepat na okno, až mi otevřela nádherná dáma, která mě pozvala dovnitř. Když jsem vešel, sundala si triko, pod kterým měla podprsenku. Nabýdla mi šachovou partii, kterou jsem prostě kvuli jejímu nádhernému tělu nemohl odmítnou. Při tom, jak jsme spolu stavěli figurky, si sundala kalhoty... No a myslím, že jak to pokračovalo dál, už si umíte představit. No, kdyby přecejen někdo nevěděl, tak jen podotýkám, že to skončilo v posteli...

Před třemi dny jsem si opět zapamatoval... alespoň část jednoho mého snu. Jeho obsah sem píši proto, že nechci, aby se něco takového stalo i ve skutečnosti.

Bylo to někdy v zimě,...bydleli jsme na jednom zámku, který měl v každém rohu jednu věž. Na celém snu si pamatuji úplně přesně jen konec, protože ten byl nejdramatičtější. Nši spolubydlící z nějakého neznámého důvodu, odpálili severozápadní věž (vím, že to byla ta, protože to tam bylo napsané) hodně silnou náloží dinamitu. Naneštěstí jsem v té věži byl já, a jeden kamarád z tábora. Podařilo se nám vyběhnout ven ještě před zřícením věže, jelikož jsme byli v přízemí. Venku již, kvůli výbuchu stáli všichni obyvatelé zámku. Před zámkem bylo malé parkoviště, na kterém stála 3 auta : Zelenomodrý favorit, stříbrná fiesta a modrá oktávie.za parkovištěm (a to je velice důležitá okolnost) byl úzký pruh trávy, a pak sráz. Byly jsme rádi, že jsme z toho vyvázli živí, a jánedaleko ode mě spatřil Kristýnu K.. Zamířil jsem k ní, protože jsem ji chtěl obejmout (byl to jen sen!!!) , ale pak jsem si uvědomil, že vlastně miluju SNÍ, a netaktně jsem jí to řekl (byl to jen sen!!!). Mezitím odjeli z parkoviště všechna auta kromě zelenomodrého favorita. Po tom, co jsem to Kristýně řekl, udělala stašlivou věc. Utekla, nasedla do favorita, rozjela se přímo ke srázu, spadla z něj a při pádu se i s autem rozdrtila o strom. Byl to neuvěřitelně šokující pohled, který bych v žádném případě nikdy nechtěl vidět v reálu. Měla mě tak ráda, že se kvůli mě i zabila...

Když máte někoho opravdu hodně rádi, a on vás ne, nikdy nic takového nedělejte. Nejenže vám ten dotyčný za to nestojí, ale hlavní důvod je ten, že svou smrtí byste více ublížili těm, kteří vás rádi měli...