Dnes jsem si uvědomil, jak je, v oboru knížek pro děti a mládež, J.K. Rowlingová krvelačná. Podle mých výpočtů, které většinou nelžou, překonala (a to už je co říct) i slavného Járu Cimrmana (Cimrmanův úmrtnostní rekord ve hře pro děti a mládež byl 27 lidí!). Počet mrtvých (pouze zmiňovaných) na dobré straně v jejím bestseleru Harry Potter vyšplhal až na neuvěřitelných 53! Tímto překonala Cimrmana více než dvakrát! Ale kupodivu se není čemu divit. Vemte si, jak to šlo už skoro od středověku... Shakespear nechal zemříd ve své slavné tragédii dvě (dokonce hlavní) postavy... uvědomte si už fakt, že to ani nebyla hra pro děti a mládež. Cimrmanův rekord, jak už jsem říkal, byl 27 mrtvých. Když si teď vezmeme Rowlingovou, tak si řeneme, kam ten svět spěje, že?... Podle mě na to má vliv průběžné vymírání našeho kontinentu. Když se něco takového děje, tak si nejspíš (a správně), naše slavná spisovatelka řekla, že kdyby napsala místo příběhu, ve kterém zemře 53 lidí, příběh, kde se jich 53 narodí, byl by příběh opravdu hodně nereálný, že... Výhodou takového příběhu by bylo zvíšení populace, nevýhodou by ale ale nejspíš byla zvýšená sexualita u mládeže... Nechci tímto článkem nějak J.K.Rowlingovou poškozovat, protože její knížky mám opravdu rád, ale jen jsem chtěl upozornit na tuto zajímavost...

Dnes bych se chtěl zaměřit na narozhodnost stejných názorů.

Může se totiž stát, že ačkoli máte na nějakou věc s někým stejný názor, nemůžete se shodnout. Příčinou je, že se na stený názor dívate z jiné strany. Tak jako příklad bych zrovna mohl uvést situaci, kdy večer cvičím na klavír s Mamkou, a mamka si stěžuje, že zrychluju. To ona pak vždycky položí otázku: Proč zdrhaš?! A já ji na to odpovím logicky, totiž : Přesně proto, proč bys ty zpomalovala. Nepochopili jste? Jde o to, že například v případě nás hudebníků se nemůžeme, z nervozity, dočkat toho, kdy odejdeme z pódia. Na tohle máme stejný názor. Jsme ale rozděleni na dvě strany : ti, kteří začnou zrychlovat, aby byly rychle z pódia, a ti, kteří začnou zpomalovat, aby si byli jisti, že to zahrají dobře. Těžko posoudit, která strana je lepší... Už chápete?

Nestačí mít na věc jen stejný názor. Musíte si (většinou při hádce) uvědomit, že váš protivník se třeba na celou věc dívá jinak. Jinak, podívejte se na blog Cisar2, na kterém je dnes článek o našem dněšku...

Vyvrácení věty Galilea Galieje : Vím, že nic nevím.

Pokud totiž nic nevím, tak jak to mohu vědět. Pokud někdo nepochopil, vysvětlím to matematicky.

Nic nevědět by znamenalo mít 0 procentní vědomosti, pokud bych ale měl vědět, že nic nevím, není to možné, protože v případě, že bych to věděl (což není možné, jak už jsem uvedl) bych měl větší vědomosti, než je 0 procent.

Pravdivost věty by byla možná v případě, že by zněla : Vím, že RELATIVNě nic nevím.

Opět přicházím s novou teorií, která se tentokrát týká hromadných dětských koncertů, většnou na Základních Uměleckých Školách.

Teorie se týká vysvětlení toho, proč se vždycky dává nejlepší na konec.

Většina rodičů (Což většinou bývají jediní navštěvníci těchto koncertů) čeká jen na vystoupení svého dítěte a pak si poklidně usnou. A teď přichází to vysvětlení nejlepšího na konec. Nejlepší hraje úplně na konci proto, že všichni rodiče už spí, a když neslyší poslední číslo, tak vlastně nemohou být smutní, že jejich dítě není tak dobré, jako byl ten poslední. Jednoduše řečeno, Nejlepší se na konec dává proto, aby rodiče ostatních nebyli zarmouceni...

Po dvou dnech jsem tu konečně s novou teorii. Tentokrát není tak žhavá, ale záleží na názoru.

V HSM2 se vyskytl dialog :

Gabriela : Víš, ono to není zas až tak oficiální rande.

Taylor : Pravidlo číslo tři! Každé rande je oficiální.

A to mě přivedlo na myšlenku, že tady by se mělo zasáhnou známou teorii : nic=vše a vše=nic. Tato teorie je ovšem v našem případě myšlena tak, že vše je pouze to rande... A teď k té oficialitě, o kterou tady právě jde. Pokud je totiž každé rande oficiální, podle jmenované teorie je také každé rande NEoficiální. Zamysleme se nad tím jaký to dává smysl. V celé myšlence jde vlastně o to, že zase jde pouze o názor jednotlivců a o jejich vnitřní cit, takže záleží na každém, jak to bude brát, jestli oficiálně nebo neoficiálně. Pokud bysme se na to ale dívali ze strany státu, tak samozřejmě nebude oficiální žádné rande...