Mnohým z vás jsem již možná vyprávěl o mém nejkratším vážném vztahu s holkou na letu z Chicaga do Vídně, kdy jsem si na svou milovanou američanku zapoměl vzít v samé zamilovanosti číslo, a z letu JA7951 také o tom, jak mě v Boeingu 747-400 na letu z Tokya do Amsterdamu podezírali na palubě první třídy v druhém podlaží z terorismu. Ovšem tento let byl mnohem pestřejší, než by si kdo mohl myslet. Dvě přihody jsem tři roky zatajoval, možná pro to, že jsem je chtěl mít prostě jen pro sebe, možná proto, že jsem se nechtěl dostat do průšvihu. Moment, kdy jsem byl zdržen stewardkami kvuli podezření z terorismu, které vzniklo z toho, že jsem jim musel desetkrát opakovat otázku, jestli se mohu podívat do kokpitu, byl asi uprostřed takzváné ,,časové zóny volné zábavy za dlouhého letu´´ (což znamená, že mě mamka nehlídala, protože spala). Ovšem před ním, i po něm se stalo ještě něco. Nejspíš jsem byl tenkrát ještě v ,,balící formě´´, jelikož se mi shruba 11 hod. Amsterdamského času podařilo (a to vážně nikomu neříkejte) sbalit letušku. Sám jsem se divil své důmyslnosti, ale odpověď na záhadu byla hned za... no rohem ne, ale za obloukem záchodu obchodní třídy, tzn. v kuchyňce spodní části první třídy. Prozradila mi (mezi těmi ,,běžnými věcmi´´) že jí je teprve 18. Ano, sice to yl tenkrát rozdíl sedmi let, ale japonky jsou za prvé malé, a za druhe strašně fajn . Za ty 2 hodiny, co jsme spolu strávili, jsem zjistil, že anglicky umí lépe, než ostatní členové posádky dohromady, takže jsme si docela pěkně popovídali. To, že jsem na to přišel, mi velmi pomohlo v další zatajované stránce. asi 3 hodiny před přistáním v Amsterdamu se z odpočinkového prostoru posádky stěží vybelhal druhosměnový pilot, který byl očividně silně opilý. Přišel až k záchodu, snažil se ho normálně otevřít, no a když mu to nešlo, snažil se ty dveře vypáčit a začal kolem sebe cosi křičet japonsky, až se kvůli tomu probudila půlka ekonomické třídy. pak přiběhl ke mě, začal na mě něco strašně rychle chrlit. Asi pět minut moji přítelkyni trvalo, než mu vysvětlila, že nejsem steward, ale pak musela rychle odejít, a tak jsem to byl nakonec já, kdo mu musel vysvětlit, že červená značka u kličky záchodu znamená, že je někdo vevnitř. Následně se pak řešilo vyměňování pilotů, kdy se jednomu nepoštěstilo, a kvuli tomu opilému musel sedět za kniplem až do Amsterdamu, čili celých 15 hodin.