"Je špatné, když se neumíme podívat lidem do očí,
ale mnohem horší je, když nemůžem.."
SLZY
... jsou podstatou věcí našeho života...
...jsou náznaky smutku, ale i štěstí...
... jsou útěk od toho zlého, co je všude kolem nás...
...jsou city, na které už nechceme vzpomínat...
... jsou touha, co drží nás nad vodou...
... jsou opravdová láska, která je krásná...
Zeptej se mě, jak se mám a já ti povím, že je mi skvělě.
(Trochu moc slaně se usmívám a schovávám šrámy na svým tělě).
Zeptej se mě, kolik je hodin a já ti povím, že není kam spěchat.
(Dobře však vím, že je příšli pozdě, své chyby spravovat).
Zeptej se mě, kolik je mi let a já ti povím, že jsem ještě mladá.
(Však nazpět toužím pootočit svět a začít někde znova).
Jen se mě neptej na co myslím, když mi tečou slzy. Neumím tak dobře lhát...
(Řekla bych Ti, že není vůbec brzy, protože je příliš pozdě, svých chyb litovat).
Až budou plakat tvé oči, vzpomeň si na mě.
Má ruka je vždy ráda setře.
Až bude plakat tvá mysl, vzpomeň si na mě.
Má ruka vždy ráda pohladí a řekne:
"Neplač, nesluší ti to."
Až bude plakat tvá duše, vzpomeň si na mě.
Jak krásně se umím smát, i když teď k tomu nemám důvod.
Až bude plakat tvé srdce, bude to vážné,
ale věř tomu, že je na světě člověk, který tě má opravdu rád, i když si to vůbec nezasloužíš.
Až budeš plakat ty, dej mi vědět.
Já vždy ráda příjdu a setřu ti slzy.
Ale vím, že to nejsem to já,
od koho si ty slzy chceš nechat setřít...
Byl den,
téměř stejný jako každý jiný.
Jen cosi neklidného se v mém srdci chvělo.
To můj Anděl ťukal na dveře v mé síni:
„Otevři prosím !
Chci dovnitř,
kde jsi Ty a teplo.“
„Neslyšíš ?!
Mám snad kostelní zvony rozhoupat?!“
To abys pochopila,
že jsem tu pro Tebe
a že mám Tě rád!
Jsem víc než Tvůj stín,
tak dej mi šanci
a pojď si se mnou povídat.
Půjdem spolu cestou k Světlu
a tmy ,
té nebudem se bát.
Jsem
anděl Tvůj
a ťukám na Tvůj chrám.
Rád bych slyšel od Tebe:
„Jsi vítán, vejdi dál.“
Až budeš chtít lidi a věci kolem sebe změnit,
v tom okamžiku si uvědom obtížnost vlastní změny.
Až budeš chtít vynést soud a někoho kritizovat,
uvědom si, že soudíš sám sebe.
Až budeš nešťastný, že tě nechápou,
pochop ty je.
Až budeš mít pocit, že nevíš, co se kolem tebe děje,
snaž se pochopit, co se máš naučit.
Až budeš rozzloben, rozladěn něčím chováním,
uvědom si, že ti nastavil zrcadlo
a dal ti možnost lépe pochopit sám sebe.
Až půjdeš za svým cílem,
vzpomeň, že cesta je důležitější než cíl.
Až se budeš cítit sám a opuštěný,
vzpomeň si, že jsme všichni spolu spojeni myšlenkou
lásky, tolerance a růstu.
Až budeš bezradný,
umíš si poradit.
Až najdeš po tom všem vnitřní pokoj a mír,
jsi na cestě, která je cesou tolerance,
vnitřní síly a hluboké lásky.
Jsi na Cestě
a Vesmír je v Tobě a s Tebou.
Hodně odvahy.
Cesta je důležitější než cíl.
Čtu si občas dokola, námi napsané řádky,
ty, ve kterých byly, občas malé hrátky,
co byly nejen sněným snem v temné noci,
ale co mě nakonec, dostaly do tvé moci...
Tenkrát v noci...
Teď už jen čekám, na pár Tvých písmenek,
co by mi trochu najevo dala,
že to nebylo jen několik znamének,
kterýma jsem si tolik hrála...
Tvůj pohled, co probodl mi srdce,
tím, čemuž se říká Amorův šíp,
dostal se mi do něj tak hluboce,
že už mi nemůže být líp...
Dokud Tě zas neuvidím...
Teď se jdu odebrat do světa snů,
kde je bez Tebe konec špatných dnů,
tam, kde vše upadá v zapomnění,
tam, kde se vše podle mého změní...
Dokud Tě alespoň nepolíbím...
